Nepřemožitelné zlo
Frágiles
Španělsko, Velká Británie, 2005, 101 minut
Režie: Jaume Balagueró
Scénář: Jaume Balagueró a Jordi Galceran
Hrají:
Calista Flockhart (Amy Nicholls)
Richard Roxburgh (Robert Marcus)
Elena Anaya (Helen Perez)
Gemma Jones (Paní Folder)
Španělský tvůrce, do toho nějaká ta americká hvězda, případně herci z Velké Británie a nějací ti duchové. Že vám to něco říká? Ano, podobný film již existuje, i když jej nelze považovat za naprosto stejný. „Nepřemožitelné zlo“ není přímou kopií „Těch druhých“, jedná se o film, který je jiný, a co si budeme povídat, je slabší. Má slabá místa, která jsou odpustitelná, hlavně proto, že se film řadí k nadprůměru, a pokud se týká jeho zařazení mezi osm hororů Fangoria’s Frightfestu, nebojím se s klidem říct, že se jedná o to nejlepší, co zde bylo promítáno. Ano, mezi americkými horory tohoto malého festivalu dominuje španělský. A ne, vůbec na tom není nic divného.
„Nepřemožitelného zla“ jsem se trochu bál, hlavně proto, že si zde hlavní roli zahrála Calista Flockhart. Nevěřil jsem tomu, že film utáhne a že podá výborný výkon. Překvapila mě. Podala výkon dobrý a vlastně mi ani nevadila. Sice v některých místech její postava zrovna moc netáhla, ale nemyslím si, že to byla úplně její chyba, spíš se jednalo o nedostatky ve scénáři, které vytvořily hluchá místa. Hlášky typu „Susan včera zemřela!“, zrovna když jí jde Amy navštívit, nebo „Roberte, to není ona, je to ten druhý duch!“ (tohle jsem si parafrázoval) rozhodně nejsou kořením filmu a z úst protagonistů vyznívají dost uměle a klišovitě.
Amy se stává novou sestrou v nemocnici pro děti. Táhne si s sebou nějaké své problémy, které se ukáží její motivací při kontaktu s Maggie, dívenkou, která umírá a která má navíc problémy s „mechanickou holčičkou Charlotte“. Amy se snaží Maggie pomoct a také ji porozumět. Nechce znovu ve své práci zklamat. Znovu trochu provařené, ale dá se to zkousnout, hlavně proto, že film má velmi dobou atmosféru, některé scény jsou mrazivé jako suchý led, a to i přesto, že zlo nevidíme – nebo spíš právě proto. Prostředí staré nemocnice je skutečně skvěle vybrané, tajemné druhé patro, které je zavřené, jen vhodně doplňuje dávku mystičnosti okolo celého komplexu.
Nemocnice není příjemným místem, hlavně pro děti ne. Žije tu totiž duch, který rád láme jejich kosti. Kdo je ten duch, proč to dělá a co tím sleduje, samozřejmě prozrazovat nebudu, ale rovnou říkám, že pointa filmu není rozhodně tak silná, jak by se očekávalo, ale zase neurazí. Až na to, že je podána z úst Calisty a její podání není zrovna nejdokonalejší. Nebudu jí, holku, pořád kritizovat a přejdu k tomu nejdivnějšímu – úplný závěr filmu. V jedné části „Nepřemožitelného zla“ se děti dívají na kreslenou verzi „Šípkové Růženky“. A Maggie po zhlédnutí pohádky pronese krásnou větu. Amy se zeptá: „A jak se pozná polibek z lásky?“ Maggie řekne: „Protože je na ústa.“ Nádherná, nádherná věta, která s takovou lehkostí a umem dokázala vyjádřit a popsat dětský svět a dětské myšlení, až to vzalo za srdce. Bohužel se tvůrci této věty drželi a vystavěli na ní veledůležitou scénu na konci snímku. Pro mě osobně je tímhle závěr zabitý, asi bych si představoval ještě méně happy endu.
„Nepřemožitelnému zlu“ jsem chtěl dát 60%, ale když se dívám na sedm zbylých snímků Fangoria’s Frightfestu, musím, alespoň o těch 5% svoje hodnocení zvednout. Některé z ostatních filmů jsou totiž to vážně nejhorší, co jsem za poslední dobu viděl. „Nepřemožitelné zlo“, i když má svoje chyby, se naopak řadí k tomu lepšímu.
Hodnocení: 65%
