Let Me In
Velká Británie, USA, 2010, 116 minut
Režie: Matt Reeves
Scénář: Matt Reeves podle scénáře a románu John Ajvide Lindqvist
Hrají:
Kodi Smit-McPhee (Owen)
Chloe Moretz (Abby)
Richard Jenkins (Otec)
Cara Buono (Owenova matka)
Proč znovu natočit tak skvělý film, jakým byl „Ať vejde ten pravý“? Důvod je jednoduchý. „Ať vejde ten pravý“ je snímek, který byl celý natočen ve švédštině, což je pro Američany trochu problém – museli by číst titulky, aby se na horor mohli podívat. A tak se studio Hammer – ano to studio, které vytvářelo hororovou historii 50. a 60. let – pustilo do remaku úspěšného snímku. Zajímavé, že si vybrali zrovna tuhle látku. Snad návrat k dávným upířím začátkům, pojatý novým moderním způsobem. Škoda, že studio nepřišlo s něčím naprosto originálním a ne jen remakem.
Kdyby se nejednalo o remake, studio Hammer by svou resuscitaci začalo skutečně výtečně. „Let Me In“ má skvělou atmosféru, která by se doslova dala krájet, ale co má především, to jsou skvělí herci ve dvou hlavních rolích. „Ať vejde ten pravý“ stálo na výkonech dětských herců a nejinak je tomu u britsko-amerického remaku. A v rolích doslova excelují Kodi „Cesta“ Smit-McPhee a Chloe Kick-Ass Moretz. Chloe je úchvatná, a jestli si ještě zahraje v dalším podobně laděném snímku – a myslím, že se máme na co těšit, protože Tim Burton už chystá své Dark Shadows – bude z ní jedna z nejzvrácenějších mladých hereček. Ale ty role prostě sedí.
Abby, kterou Chloe ztvárňuje, je upírka, Owen je normální šikanovaný kluk. Příběh je stejný jako v případě „Ať vejde ten pravý“. Taky aby nebyl, když „Let Me In“ je skutečně velmi podobný remake. Natolik podobný, že se v mnohém jedná spíše o kopii než nové zpracování, i když zde novinky skutečně jsou – např. větší důraz na postavu policisty. No, a to je tak všechno. Prostředí je mírně odlišné, ale ne o moc. Některé scény jsou naprosto zkopírované, a to je asi největší problém. Je to prostě jen kopie skvělého snímku. Nepřináší žádnou invenci. A přeměna upírů ve chvíli, kdy se krmí, je skutečně zbytečný prvek. Proč z nich dělat monstra? Proč je sakra nenechat v jejich lidské podobě? Není to tak děsivější? Možná by to americké publikum neuneslo.
Všechno je to tak krásně americky uhlazené. „Ať vejde ten pravý“ mi přišlo mnohem drsnější, mnohem špinavější, mnohem reálnější. Ale co, úplná kopie to přece být nemůže. Po druhém zhlédnutí stejné látky, se mi připomněla úžasná scéna, kraťoučký rozhovor, který staví upírství do krásné konfrontace s dětským světem.
Owen: „Kolik ti je? Ale opravdu!“
Abby: „Dvanáct. Ale je mi dvanáct už hodně dlouhou dobu.“
Jsou to věty z původního scénáře Švéda Johna Ajvideho Lindqvista, který skutečně odvedl dobrou práci a svůj román skvěle převedl do filmové podoby. Matt Reeves už pouze stavěl na výborných základech. Ale překvapivě se mu jedno povedlo. Natočil remake, který není nutné okamžitě zatratit. „Let Me In“ je prostě dobrý film. Kdyby se jednalo o originál, dám tomu i více bodů, ale z obecné nenávisti k remakům a jako zastánce jejich nepotřebnosti, nejsem schopen dát více jak 60%. To by se muselo jednat o skutečný skvost, který by zazářil na hororovém nebi jako nová hvězda. „Let Me In“ se to úplně nepovedlo, ale jestli budou Hammeři dál pokračovat v podobném směru, myslím, že se máme na co těšit. A když budeme „The Resident“ i „Wake Wood“ považovat jenom za takové rozjezdy, zítřky se hned zdají černější – v tom dobrém slova smyslu.
Hodnocení: 60%
