Těch vrahů, kteří se kdy hororovým žánrem propletli, je neskutečné množství. Jeden lepší než druhý.
Temný rytíř (2008)
13'12
2011
"Temný rytíř" je pro mě jedním z nejlepších filmů, jaké kdy byly natočeny. Naprosto zaslouženě. Skvělí herci, promyšlený příběh a do toho nezapomenutelný záporák v podání skvělého Heatha Ledgera.
Draculův švagr aneb Kdopak by se hrůzy bál: Láska na Kramberku (1996)
01'10
2016
Zahrát si občas zajímavou hru může být vzrušující. Ne však, když jste ve hře nováčkem, své spoluhráče znáte jen pár hodin a o hře samotné toho moc nevíte.
Vzpomínka, proroctví, fantazie – minulost, budoucnost i snivá chvilka mezi nimi – to vše je jedna země, žijící jediný nesmrtelný den. Vědět to je Moudrost. Užít to je Umění.
Ve třetí části své mizantropické série odhalující pravou podstatu člověka a dehonestující lidstvo jako celek, Katsuya Matsumura přistoupil k zásadní změně. Respektive dokončil krok, který naznačil v předchozí části. Zcela se vykašlal na optiku obětí a tentokrát svůj příběh nahlíží přímo z druhé strany. Z pohledu opačné strany barikády.
Nevím sice, kolikáté přesně to je filmové zpracování snad již kultovního hororového příběhu, vím však jistě to, že je to naprosto bezchybné a povedené filmové zpracování.
John Everson naneštěstí patří k těm hororovým autorům, kteří ač mají na kontě hned několik knih a ocenění (román „Covenant“ získal cenu Brama Stokera), k nám se přiblížil nejvíce polskými překlady a dosud jediným překladem do češtiny, povídkou v 25. čísle časopisu Howard. Zmiňovaný román v Polsku vyšel již před dvanácti lety, před dvěma lety mu tam pak vydali sbírku povídek "Cokolwiek zechcesz". Té teď nahlédneme pod záložku.
