Těch vrahů, kteří se kdy hororovým žánrem propletli, je neskutečné množství. Jeden lepší než druhý.
Temný rytíř (2008)
13'12
2011
"Temný rytíř" je pro mě jedním z nejlepších filmů, jaké kdy byly natočeny. Naprosto zaslouženě. Skvělí herci, promyšlený příběh a do toho nezapomenutelný záporák v podání skvělého Heatha Ledgera.
Vzpomínka, proroctví, fantazie – minulost, budoucnost i snivá chvilka mezi nimi – to vše je jedna země, žijící jediný nesmrtelný den. Vědět to je Moudrost. Užít to je Umění.
Nevím sice, kolikáté přesně to je filmové zpracování snad již kultovního hororového příběhu, vím však jistě to, že je to naprosto bezchybné a povedené filmové zpracování.
John Everson naneštěstí patří k těm hororovým autorům, kteří ač mají na kontě hned několik knih a ocenění (román „Covenant“ získal cenu Brama Stokera), k nám se přiblížil nejvíce polskými překlady a dosud jediným překladem do češtiny, povídkou v 25. čísle časopisu Howard. Zmiňovaný román v Polsku vyšel již před dvanácti lety, před dvěma lety mu tam pak vydali sbírku povídek "Cokolwiek zechcesz". Té teď nahlédneme pod záložku.
„Podobně jako atrakce v zábavním parku, které napodobují násilnou smrt, je hororový příběh šancí zjistit, co se děje za dveřmi, jež míváme obvykle zamčené na dva západy. Lidská představivost se však se zamčenými dveřmi nespokojí. Někde je tu další tanečník, šeptá nám v noci představivost…“
Začněme několika suchými čísly. Howard Phillips Lovecraft se narodil v roce 1890. Zemřel v roce 1937 ve věku nedožitých 47 let. Recenzovaná biografie S. T. Joshiho poprvé vyšla v roce 1996. Recenzované vydání má neuvěřitelných 1178 stran (včetně poznámek a bibliografie). V roce 2004 ji Joshi lehce zredigoval a doplnil doslovem obsahujícím několik nových odhalení. V roce 2010 vyšel u nakladatelství Zysk i S-Ka mnou recenzovaný polský překlad. Je to patrně nejblíže, jak se tato rozsáhlá biografie dostala do našeho okolí.
Draculův švagr aneb Kdopak by se hrůzy bál: Láska na Kramberku (1996)
01'10
2016
Zahrát si občas zajímavou hru může být vzrušující. Ne však, když jste ve hře nováčkem, své spoluhráče znáte jen pár hodin a o hře samotné toho moc nevíte.
Ve třetí části své mizantropické série odhalující pravou podstatu člověka a dehonestující lidstvo jako celek, Katsuya Matsumura přistoupil k zásadní změně. Respektive dokončil krok, který naznačil v předchozí části. Zcela se vykašlal na optiku obětí a tentokrát svůj příběh nahlíží přímo z druhé strany. Z pohledu opačné strany barikády.
