MindFlesh
Velká Británie, 2008, 71 minut
Režie: Robert Pratten
Scénář: Robert Pratten podle románu Williama Scheinmana
Hrají:
Peter Bramhill (Chris)
Carole Derrien (Goddess)
Christopher Fairbank (Verdain)
Roy Borrett (Slade)
Mám rád, když se někdo ve filmu zabývá lidskou sexualitou a obecně lidskou psychikou a zaměřují se právě na to, jaké jsou naše touhy a jaká je síla našeho chtíče. O něco podobného se pokusil snímek „MindFlesh“, který nahlíží do lidského nitra prostřednictvím hlavní postavy, která získává díky traumatu z dětství hodně speciální schopnost. Problém ale nastává tím, že se autor pokoušel o až moc alternativní pojetí.
Lidská psychika a její analýza, pokud přijmeme, že se snímek o něco podobného snaží, doslova vybízejí k tomu, aby se nějaké alternativní snímání využilo. Navíc je tohle vlastně sci-fi snímek, který má určitou základní myšlenku, již rozvíjí na bázi paranormální fikce. A tak se Pratten pokusil do filmu vložit „umělecké“ záběry, prokládá děj zvláštními střihy a podivnými kompozicemi v naději, že dosáhne efektu halucinace a tím prohloubí celý zážitek z díla. Děje se naprostý opak.
Chris je taxikář, který má trauma z dětství, které z něj dělá cosi jako bránu posedlostí, která přenáší to, co je v lidské mysli do fyzického světa. Narušuje se tím tak realita. Když se do toho přidají ještě mimozemšťané, kteří chrání vesmír, začíná už i ten scénář být docela divný a více jak pokulhává. Kdyby se do tohohle pustili Japonci, asi by to bylo přijato celkem normálně, ale v britském provedení je to zvláštní.
Zvláštní je to primárně v tom bodě, že autor ani není schopen zajít dostatečně daleko, aby natočil něco, co je skutečně znepokojivé a co může na diváka dopadnout tvrdě. Nejsou zde výrazně explicitní scény, což je podrývá celý smysl filmu, který se chce zaměřit na obsese. Takový film prostě musí být úchylný, jinak je to přetvářka. Nejsou zde potřebné silné scény, není zde nic, čeho by se dalo chytnout. Nepříliš příjemný obraz tomu také dvakrát nepomáhá. Asi jsem si moc zvykl na kvalitu profesionálního vizuálu.
Robert Pratten se hodně inspiroval v tvorbě Davida Cronenberga, ale ani v jednu chvíli se nedokázal dostat tak hluboko do mysli člověka, jako se to podařilo kanadskému osobitému mistrovi. „MindFlesh“ je alibistickým filmem, který se nám snaží tvrdit, že to, co zobrazuje, je důležité, že to má smysl, ale ani není schopen dostatečné kontroverze. Nezachrání to ani pár těch červů. Slabý odvar intenzívního zážitku, který byl podle všeho zamýšlen a je nám autorem nucen.
Hodnocení: 15 %
