Pohanský rituál
Wake Wood
Irsko, Velká Británie, 2011, 90 minut
Režie: David Keating
Scénář: David Keating a Brandon McMarthy
Hrají:
Eva Birthistle (Louise)
Ella Connolly (Alice)
Amelia Crowley (Mary Brogan)
Aidan Gillen (Patrick)
Timothy Spall (Arthur)
Ztráta dítěte je vždy hrůzná událost, s níž je velmi těžké se vyrovnat. Zvlášť když se jedná o dítě jediné a rodiče vědí, že další již mít nemohou. V takovou chvíli jsou schopni udělat cokoli. Někteří se snaží pomoci své drahé polovičce se se ztrátou vyrovnat, jako tomu bylo v „Antikristovi“, v jiných případech se manželský pár snaží, aby se věci vrátily do normálu, jako je tomu v „Pohanském rituálu“. Manželé Louise a Patrick nejsou schopni se vypořádat se ztrátou své jediné dcery, malé Alice. Potkala ji ošklivá nehoda – chtěl nakrmit pejska šunkou, ale on se rozhodl, že si vezme větší sousto.
Rodiče se po smrti Alice životem potácí, snaží se dál dělat svou práci, ale není to již ono. Situace se mění ve chvíli, kdy zjistí, že místní ctihodný občan je schopen přivádět mrtvé k životu a že se mu to několikrát úspěšně povedlo. A tím se hned dostáváme do problémové situace, protože mrtvého je sice možné oživit, ale pouze na tři dny. Tenhle čas nesmí být překročen, protože následky by mohly být nedozírné. Kolize a zároveň krize příběhu jsou tak prozrazeny a my okamžitě chápeme, že pravidlo bude porušeno anebo alespoň nějakým způsobem narušeno.
Alice se vrací mezi živé, ale něco s ní není v pořádku. Už jen fakt, že barva jejích očí je trochu jiná, v nás vzbuzuje nejistotu. Ale jak ona si krásně hraje se svými rodiči, jak je šťastná. Budování atmosféry je klasické. Sledujeme obrázky naprostého štěstí, ale protože víme, že cosi hnije v pozadí, moc dobře si dokážeme domyslet, že štěstí nebude trvat dlouho. Za porušení pravidel se musí pykat a k tomu pykání skutečně dojde. Zápletka mi přijde až trochu lacině podaná – pokud se rodičům dítě vrátí na tři dny, samozřejmě, že budou chtít, aby zde zůstalo déle. Nabízí Arthur svou pomoc tedy záměrně, jako Mefistofeles, který zkouší pevnou vůli ztracených duší? Anebo se tímhle snímek prostě zabývat nechtěl a rovnou nás staví do konfliktní situace, kdy si nikdo neuvědomuje následky, jaké vzkříšení může mít?
Budování atmosféry není špatné, je příjemně temnící a vzrušující, ale vzhledem k tomu, že je nám předem řečeno, co se přesně bude dít, jsme o skutečně silný požitek ochuzeni. Navíc film mírně postrádá logiku a snaží se zjednodušovat, aby jednotlivé kousíčky následovaly v jednoduché linii, kterou není potřeba lépe vysvětlovat, přestože by se sem tam vysvětlení hodilo. Proč na konci dívka vtahuje matku do země? Je to pouze trest, anebo to má větší symboliku? Proč dívka vlastně umírá? Tři dny. Má tahle doba nějakou hlubší spojitost s pohanstvím, křesťanstvím, nebo čímkoli jiným? Je vytvořen poměrně zajímavý „svět“, zajímavá mytologie, která ale do hloubky tak úplně nefunguje. Chápu, příběh se měl točit hlavně kolem smrti dítěte a toho, jak se s tím rodiče vyrovnají/nevyrovnají. Ale na druhou stranu mohla být mytologie propracovanější a film by získal ještě jednu dimenzi, na níž by se dalo stavět. Skoro by se pak nabízelo srovnání s The Wicker Man. Takhle zůstává „Pohanský rituál“ pouze průměrným snímkem, kterým se studio Hammer zatím maximálně přiblížilo svým starým „flákům“. Jen škoda někdy až příliš televizní kamery.
Hodnocení: 45%
