Bereavement
USA, 2010, 103 minut
Režie: Stevan Mena
Scénář: Stevan Mena
Hrají:
Alexandra Daddario (Allison Miller)
Spencer List (Martin Bristol)
Brett Rickaby (Graham Sutter)
Michael Biehn (Jonathan Miller)
Stevan Mena si natočil horor „Zlomyslný“, takovou jalovou vyvražďovačku, kterou se pokusil propojit s premisou „Gaunerů“, i když skutečně jen volně. „Zlomyslný“ měl podle všeho úspěch, nevím, jak byl tento měřen, ale Mena se k látce vrátil. Nikoli pokračováním, ale prequelem, kde odhalí totožnost svého vraha, respektive to, jak se z něj vrah vůbec stal. Mena má asi hodně peněz, které může na natáčení použít, protože já bych se za jeho filmy rozhodně nepostavil.
„Bereavement“ také není klasickou vyvražďovačkou, ale spíše se snaží jít ve stopách evropského filmu, jakým je třeba Hranice smrti. Nemáme zde jen tupé vyvražďování jednotlivých postav, ale máme i příběh, který se odehrává vlastně jako hlavní. Fajn, proč vlastně ne, jen kdyby to dohromady fungovalo trochu líp. Sledovat to, jak se člověk proměňuje ve vraha, může být zábavné (např. Behind the Mask: The Rise of Leslie Vernon) nebo alespoň ucházející (jako v případě Zombieho remaku Halloween), ale někdy je to prostě nuda. A taková nuda se jako šedý závoj rozprostírá nad Menovým druhým setkáním s Martinem.
Martin je na první pohled normální, trochu introvertní chlapec. Skrývá se v něm trochu víc. Anebo spíš trochu míň. Necítí totiž bolest. Trpí chorobou, která mu zabraňuje poznat, jestli je něco moc horké nebo moc studené, pokud se poraní, sám to nezjistí, pokud mu na poranění nepadne zrak. Život s takovým dítětem je pro matku náročný, a tak si najímá chůvu. Ta však nemá čas se zaučit, protože Martin je unesen. Unáší jej šílenec, který si po stodolách vraždí mladé ženy a ukazuje Martinovi, jak snadné to je. Právě zde sledujeme, jak se Martin „postupně“, proměňuje ve vraha, kdy učitelem mu je muž, který až překvapivě připomíná Adriana Jastrabana, herce známého z českého seriálu „Ulice“. Ne, že by to pro film mělo jakýkoli význam, ale to je tak jediné, co mě zaujalo.
Stevan Mena se snaží, chce, aby jeho filmy byly trochu víc, dokonce i kamera je mnohem lepší a kvalitnější, než v případě „Zlomyslného“, ale nic to nemění na tom, že napětí je dávkováno tak podivně, že vlastně v napětí nebudete. Klasické scény s projíždějícím truckem, který málem zabije běžkyni, ječící žena přivázaná ke stropu a visící jako bezbranná oběť, tohle není nic nového a ani pojetí není nové. A že je to všechno spojeno s příběhem rodiny, jež má nějaké problémy? Do toho ještě „romantika“? Stejně si z toho nakonec odnesete akorát to, že Alexandra Daddario nerada nosí podprsenky a příšerně řve.
Mena se snaží o psychologické horory, ale jeho díla jsou prázdná. Brett Rickaby sice má obličej na prvotřídního padoucha, ale jeho Graham Sutter je prostě obyčejný cvok, který rád zabíjí ženy. No, rád, on musí, protože mu to říká lebka pověšená na zdi. Ani Martin není se svojí necitlivostí nijak děsivý. A tak se film vleče, skutečně vleče, až ke svému nudnému závěru, který ani nemůže dopadnout jinak. Jsem zvědavý, jestli se k tomuhle příběhu Mena ještě někdy vrátí. Osobně doufám, že ne. Nemá co nabídnout.
Hodnocení: 35%
