Demon Under Glass
USA, 2002, 111 minut
Režie: Jon Cunningham
Scénář: Jon Cunningham a Deborah Warner
Hrají:
Jason Carter (Simon Molinar)
Garett Maggart (Dr. Joseph McKay)
Jack Donner (Dr. William Bassett)
Denise Alessandria Hurd (Gwen Taylor)
Co to je za film, přemýšlel jsem. Nikdy jsem o něm neslyšel, což zas není nic tak překvapivého. Udělal jsem to, co se v tu chvíli nejvíce hodilo. Pustil jsem si ho a sledoval, co z toho nakonec vyleze. Je vidět, že je to spíše amatérský kousek, vizuálně by mohl bez problémů zapadat do 80. let, ale překvapivě se jedná o dílo z roku 2002. Ano, ten miliónový rozpočet, což není tak málo, se na něm moc nepodepsal a snímek se na profesionální úroveň nedostal.
„Demon Under Glass“ je velmi špatně natočený horor. Problém je v tom, že stačilo trochu změnit přístup, omezit děj, který je i tak celkem zbytečný, a vydat se cestou populárních pseudodokumentů, což by tomuhle kousku náramně slušelo. Procent by to dostalo minimálně jednou tolik. Jenže tvůrci se rozhodli, že na nás chtějí vyrukovat dějem, nebo alespoň jeho náznakem, což se bohužel neukázalo jako chytré řešení.
Policie jde po vrahovi prostitutek. Nasadili policistku, která se vydává za ženu volných mravů (rozuměj kurvu) a snaží se hrát volavku. O tom, že ji hraní nejde vůbec, bychom se mohli pobavit. Koneckonců, těch ucházejících herců je zde málo, těch špatných přehršel. Policii se skutečně podaří, čirou náhodou na vraha narazit, a velmi rychle zjišťují, že se jedná o upíra. Zbytek filmu je pak o tom, že je upír zavřený ve výzkumném zařízení a je zde mučen, pardon, je zde zkoumán.
Jak říkám, kdyby se snímek vydal cestou dokumentu, je to mnohem lepší. Neúnosná, téměř dvouhodinová délka by se skrouhnula minimálně o půlhodiny, spíš více, vynechala by se spousta naprosto zbytečných scén, snímek by dostal spád, navíc dokumentární styl by podtrhnul smysl filmu, podpořil jeho vyznění. V tomhle provedení je to bezdějová, roztahaná prázdná nádoba.
„Demon Under Glass“ má celkem dobrý námět, ale provedení je špatné od začátku do konce. Akční scény jsou zde děsivě špatné, strnulé, hrozné. Emocionálně je snímek vyprázdněný, a to zde jsou scény, které se očividně snaží – až moc se snaží – o to, aby z toho emoce čišely. To se samozřejmě nepodařilo a snímek má strnulé tempo až do konce. Některé dialogy dokazují, že v dokumentu by vyzněly lépe, protože stejně se zde často jedna postavy druhé ptá na názor. Bohužel, takhle to vypadá, když má autor nápad, ale nedokáže tomu dát pořádnou formu.
Hodnocení: 30 %
