Lidská stonožka
The Human Centipede (First Sequence)
Nizozemsko, Velká Británie, 2009, 92 minut
Režie: Tom Six
Scénář: Tom Six
Hrají:
Dieter Laser (Dr. Heiter)
Ashley C. Williams (Lindsay)
Ashlynn Yennie (Jenny)
Akihiro Kitamura (Katsuro)
Jde na jednom zvráceném nápadu postavit celý film? Ano, Holanďané se nám snaží dokázat, že nejen celý film, ale rovnou celou trilogii, která se má stát tím nejhnusnějším, co se v posledních letech dostalo ven. A možná to tak skutečně bude, protože od druhého dílu se britský producent distancoval. A s promítáním na Ostrovech to taky není zrovna nějaké žhavé. A proč vlastně? Co je tak odporný nápad, že lidi zůstávají zhnuseni ještě dlouho po to, co film viděli? Co je tak strašné, že jsme to ještě neviděli? Odpověď je jednoduchá. Dává nám ji samotný název filmu.
Představte si, že chcete vytvořit lidskou stonožku. Ale jak to uděláte. Postavíte za sebe padesát lidí? Ale to přece není stonožka, to je jen sto lidí postavených za sebou. I kdyby svázaní, lidská stonožka to nebude. Nebude to jeden jediný organismus. Doktor Heiter přišel na to, jak celý problém vyřešit. Stačí lidi vzít, pěkně je poskládat za sebe na všechny čtyři a na řitní otvor prvního pěkně přidělat ústa druhého, na řitní otvor druhého přidělat ústa třetího, a tak dál, dokud nebude vytvořena stonožka. Trávicí systém se tak protáhne o několik desítek metrů a vznikne jednotný organismus. Dokonalé.
A to je celé. Na tomhle nápadu stojí celá „Lidská stonožka“ a kolem snahy doktora Heitera vytvořit něco, co miluje. Lidské bytosti totiž nesnáší. A taková lidská stonožka vlastně není lidská bytost, ale něco nového, naprosto nový druh. Nápad to není špatný, je to originální a odporné. Ale je možné na tom postavit celou trilogii, která je naplánována? Nemyslím si, ale třeba nás tvůrci překvapí. Možná jsou Holanďani takoví magoři, že tohle zmáknou. „Lidská stonožka“ si stojí docela dobře. Hlavně proto, že tu od počátku máme vyšinutého magora, kterému šílenství kouká z očí. Na Dieteru Laserovi stojí celý první film a on je skutečně unikátním magorem. Vůbec žádný příčetný úsměv a jeho nadávání v němčině zní jako Hitlerův hysterický projev.
Atmosféra a psychopat. To je to nejdůležitější, co tu máme. Bez Dietera Lasera by to nikdy nemohlo být ono. Ve chvíli, kdy provede svůj šílený experiment. A my víme, že je to nevyhnutelné, víme, že k tomu musí dojít, jsme znechuceni a zhnuseni, jsme zděšeni a překvapeni, že tohle skutečně někdo mohl natočit. A čekáme na jednu zásadní věc. Jak to proboha skončí?! Nejsme ušetřeni, není nám nabídnuto východisko, musíme sledovat až do konce, protože jedině až tehdy to opravdu skončí. Ale stejně ještě budeme dlouho přemýšlet o tom, co všechno jsme viděli. O tom, kdy první článek musel vykonat potřebu, o tom, jak to vypadalo, když už se téměř roztrhli od sebe. Jak má přežít prostřední článek, když ten první i poslední je mrtvý?
Ne, na tenhle film hned tak nezapomenete. Bizarní myšlenka zrodila dílo, které je natolik hnusné, že skutečně není pro každého. Já se považuji za otrlého fandu, v podstatě bez problémů jsem zkousnul Srbský film a že ten měl taky plno „silných“ momentů. Ale tohle bylo i na mě dost. Rozhodně jsem nešel spát s pocitem, že jsem si tenhle film užil. Šel jsem spát s tím, že si ještě chvíli počkám, než se podívám na dvojku. Hodně silné, hodně nechutné, a proto nezapomenutelné.
Hodnocení: 55%
