Sliz
The Blob
USA, 1988, 95 minut
Režie: Chuck Russell
Scénář: Chuck Russell a Frank Darabont na základě původního scénáře Theodora Simonsona a Kay Linaker a námětu Irvina Millgata
Hrají:
Kevin Dillon (Brian Flagg)
Shawnee Smith (Meg Penny)
Donovan Leitch (Paul Taylor)
Jeffrey DeMunn (Šerif Herb Geller)
„Sliz“ není vlastně ničím jiným než klasickým remakem. Původní The Blob byl natočen v roce 1958 jako poměrně zdařilý horor, se správnou atmosférou, divadelními hereckými výkony a jednoduchým příběhem, který byl předvídatelný, ale dostatečně zajímavý, sem tam mírně odlehčený, nijak novátorský, ale titulní sliz na sebe dokázal strhnout pozornost, a to i přesto, že některé scény – hlavně pokud se týká efektů – byly přece jen nedokonalé. Protože jde o remake, je jasné, že základní předpoklad bude stejný a děj bude vycházet ze stejné premisy.
Na zemi dopadne meteorit, v kterém se objeví sliz, jenž okamžitě napadne staříka. Rozdíl je pouze v tom, že úvod je delší, jsou nám představeni všichni hrdinové a i stařík zde má své místo, jako kdyby bylo potřeba každou postavu uvést, přesně říct, kde se vzala, aby zde nemohlo existovat nějaké tajemství, nějaká nejasnost. Ale jo, proč ne, ale osobně zastávám názor, že ne všechno musí být ve filmu naprosto doslovné. Ale ve „Slizu“, jako kdyby všechno muselo dokonale sedět.
Mladý pár, stejně jako v původním The Blob objeví, že se sliz začíná rozpínat, jenže tentokrát to mladík rovnou schytá. Asi proto, že to není Steve McQueen. Hrdinou je zde pak jiný mladík, rebel, co si rád jezdí na motorce. Ale proč ne, Kevin Dillon je ucházející a nic proti němu nemám. Herecké výkony ale určitě nejsou tím, co film táhne kupředu, jedná se hlavně o příběh samotný, který chce být náročnější než v případě prvního filmu. „Sliz“ chce být velkolepější a také mnohem lepší v efektech. A po stránce efektů se mu to daří. Žádné digitální triky, ale přesto je práce trikařů dobrá, i když i zde se najdou triky, které nejsou úplně oku lahodící.
Remake se dějově výrazně liší od svého předchůdce, a to ve chvíli, kdy se na place objeví armáda. Jak říkám, film se snaží až příliš vysvětlovat, musí být až příliš doslovný, aby to fungovalo. Jenže tak by to samozřejmě nemuselo být. Vždyť je přece krása originálu v tom, že nevíme, proč se sliz na planetě objevil, stejně jako je krása v tom, že víme, že tu pořád někde je a může se kdykoli vrátit. Originální The Blob je pak v porovnání se svým remakem mnohem komornější a jednodušší.
Kdyby se „Sliz“ tolik nesnažil vysvětlovat, kdyby zde nebylo zbytečné vkládání armády, která je jen omluvou za neschopnost lépe si s příběhem pohrát, film by dopadl ještě lépe. Vždyť na něm pracoval Frank Darabont a i Chuck Russell už měl nějaké ty zkušenosti – natočil horor „Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna“, což nebyl propadák. Ale „Sliz“ zůstává jen béčkem, které nevybočuje, a já musím říct, že mi poklidný a přímočarý původní film vyhovoval o něco víc. Ať už to bylo převládajícím nedostatkem hudby, jednoduchostí anebo naivními efekty, vyvolalo to ve mně víc emocí. Ale za efekty musím dát trochu více. A pár bodů také za Jacka Nance.
Hodnocení: 50%
