The Frankenstein Theory
USA, 2013, 87 minut
Režie: Andrew Weiner
Scénář: Andrew Weiner a Vlady Pildysh podle příběhu Mary Shelley
Hrají:
Kris Lemche (Jonathan Venkenhein)
Joe Egender (Clarence Malusky)
Timothy V. Murphy (Karl McCallion)
Eric Zuckerman (Eric)
Máte rádi found footage filmy? Však víte, takové ty, co jsou natočené na ruční kameru. Anebo mockumentary? Takové ty nepravé dokumenty, co se ale jako dokumenty tváří. Ne? Už jich máte dost? Tak to potom máme naprosto stejné pocity. I mně se zdá, že už jich bylo trochu moc, ale tvůrci si pořád myslí, že přijdou s něčím převratným, něčím, co tenhle subžánr změní. Asi vám došlo, že snímek „The Frankenstein Theory“ to nebude. Přitom by to mělo celkem dobrý náběh.
Hned v první scéně sledujeme mladého muže, očividně poměrně inteligentního, který hovoří přímo do kamery. Nebo alespoň neví, jestli má mluvit přímo do ní, anebo se dívat na osobu, která ho zpovídá. Ten mladík je Jonathan Venkenhein a možná vás hned další větou překvapí. Tenhle člověk totiž věří tomu, že „Frankenstein“, příběh z pera Mary Shelley, není fikcí, ale je to příběh založený na skutečných událostech.
Jak vidíte, myšlenka to není špatná. Pak se ale stane něco, co není úplně očekávané. Skupina filmařů a Jonathan se vydávají někam na sever, což je celkem logické, vzhledem k tomu, kde se monstrum všude potulovalo, vy si však postupně uvědomíte, že je naprosto jedno, podle čeho je film natočen. Zvrtl se v klasiku, ve které filmaři honí monstrum v zimě. Trochu jako „Lovec trolů“, akorát bez toho opravdu dobrého nápadu a potřebné atmosféry. Ano, „The Frankenstein Theory“ je hlavně o kecání.
Po hodině filmu si uvědomíte, že se nestalo vůbec nic, co by vás mělo vytrhnout. Úplně obyčejné kecání o tom, že tam někde je monstrum a oni ho jdou honit. Filmaři si myslí, že Jonathan je magor – a kdo by jim to měl za zlé? – a všechno je neskutečně klišovité, nudné, bez náboje. Found footage subžánr stojí – měl by stát – na tom, že se na diváka přenáší napětí. Mockumentary by zase mělo vycházet z toho, že sledujeme výpovědi, dovídáme se informace, ale tady jen pořád na něco čekáme. Sestříhané na deset minut by to fungovalo naprosto dokonale.
Závěr už je klasickou tupostí, kde se hraje na to, že nic nevidíme, použije se termovize, prostě něco, co jsme viděli už tolikrát, že nás to nerozhodí. Oni si tvůrci pořád myslí, že s tím samým dokážou být lepší. Nedokážou, protože to prostě nemá co přinést. Je to nezábavné, nevyděsí to, a tak ani nevím, jaký efekt by to ještě na diváka mělo mít. A když tak, ať si tvůrci knihu od Mary Shelley znovu přečtou. Monstrum má přece jen jinou podstatu než jen čistě děsivou.
Hodnocení: 20 %
