Že v Británii nemůže vzniknout dobrý horor? Ono vůbec spojení Británie a hororu, alespoň mě, zní trochu prapodivně, tedy alespoň v současnosti, ale když se podíváte na film 28 dní poté, zjistíte, že tahle kombinace může fungovat docela dobře. A navíc, když do hlavní role umístíte do té doby neznámého Cilliana Murphyho, ukáže se, že tenhle film může být skutečně zajímavý.
>
28 Days Later, Velká Británie, 2002
Režie: Danny Boyle
Námět filmu 28 dní poté je tak starý, že musel být natočen již tisíckrát. No dobře, to přeháním, ale rozhodně se nejedná o superoriginální námět. Do světa je vypuštěn vir a ten mění lidi v něco jako zombie, nemyslící bytosti, které jsou tak zuřivé, že jejich snaha tkví pouze v tom, pozabíjet nebo pokousat co nejvíce normálních (rozuměj nenakažených) lidí.
Příběh začíná tím, jak vlastně k infikování celého světa, nebo alespoň celé Británie došlo. Lidé testovali na opicích sérum, které měnilo šimpanze v zuřivé bestie. Trojice aktivistů však chtěla opice vypustit, protože nehodlali mlčky přihlížet jejich prznění. A to byla chyba. Opice se zakousla do první ženy, ta se zakousla do lidí kolem sebe a ti kousali a prskaly krev všude, kam se dostali. Úvod nám v podstatě říká to základní, ovšem myslím, že je naprosto zbytečný a film by dobře, možná ještě o něco lépe fungoval bez něj. V následující hodině a čtyřiceti minutách je totiž úplně jedno, jak došlo k nakažení. Mnohem důležitější je příběh.
Film, který následuje po této úvodní scéně mi přišel jako úplně něco jiného. Prvních asi deset minut, kdy hlavní hrdina v podání Cilliana Murphyho prochází mrtvým městem, kde není jediný člověk, je skutečně úchvatný a depresivní zároveň. Snad nejlepší část celého filmu. Naprostá absence lidí, samota, která na hrdinu padá, když nikdo neodpovídá na jeho volání. Opravdu dokonale natočené s úžasnou atmosférou. Ale kupodivu, ani když se objeví další lidé, film neztrácí spád.
Nejprve k zombie. Ty nejsou nijak úžasně imaginativně řešené. Stačí jen krev, která na nich ulpěla od dřívějších obětí a rudé oči. I tohle málo nažene tolik strachu, kolik by nedokázala armáda kulhajících a hnijících nemrtvých. Navíc se kamera ve chvíli, kdy zombie útočí, stává přímo útočníkem a v rychlosti nabíhá na oběť. Pocit děsu se dostavuje sám, slabší povahy budou křičet. Opět dokonale jednoduše přesto skoro geniálně tvořená atmosféra strachu. Navíc rychlost, s kterou zombie běhají, je skutečně ohromující, a člověk má pocit, že když se ty bestie rozběhnou, nezastaví se, dokud nedostanou toho, koho chtějí.
Ale film není pouze o běsnění bestií a unikání před nimi, protože jak se ukáže, bestie mohou být i lidé, kteří nejsou nakaženi, a jsou mnohdy i bestiemi ještě většími, protože to jsou lidé, kteří mají stále mozek a tudíž by se od nich očekávalo racionální přemýšlení. No dobře, zelené mozky jsou sice zelené mozky, ale stejně by se od nich dala očekávat ochranu a ne pouze touha po ženě, která je natolik silná, že se neštítí zabíjet i chlapíky ze svého středu. Film ukazuje, jak dokáží být lidé silní a slabí, a jak se i z těch silných mohou stát bestie, aby zachránili své bližní. A na tohle má Cillian Murphy prostě nadání. V závěru je jen těžko rozpoznatelné, jestli je stále ještě normální, anebo už je nakažený.
Film má skvělé tempo, které není hnáno dopředu neustálou akcí, ale je zmírňováno pomalejšími momenty, které film na nějakou dobu mění v poklidný, skoro až nevinný snímek. Já osobně jsem se z touhle zajímavou kombinací hororu, dramatu a skoro až romantiky ztotožnil a říkám si, že nejenom USA může být zdrojem zajímavých hororů. Co to povídám? USA je zdrojem minima zajímavého, kvantita zde převažuje nad kvalitou, bohužel. Velká Británie se svým 28 dny poté ukázala, že zajímavé filmy vznikají i mimo Ameriku, a jsem jen zvědavý na druhé pokračování, které zde bude recenzováno již za pár dní.
