Antikrist
Antichrist
Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009, 108 minut
Režie: Lars von Trier
Scénář: Lars von Trier
Hrají:
Willem Dafoe (On)
Charlotte Gainsbourg (Ona)
Storm Acheche Sahlstrøm (Nic)
Na rovinu říkám, že od Larse von Triera jsem nikdy dříve nic neviděl. Slyšel jsem o něm dost, hlavně o jeho kontroverzi a o tom, že rád znázorňuje témata, kterých se ostatní bojí anebo se jim rovnou vyhýbají. Sakra, vždyť je to taky Dán, anebo Evropan, jak by řekli současní zastánci Evropské unie. A jak už jsme si několikrát ověřili, Evropa snese víc a Evropané jsou schopni ve filmu znázornit i to, co se na plátnech většinou moc nevídá. „Antikrist“ mě přesvědčil o tom, že von Trier nemá moc zábran.
Dostala mě hned první scéna. Co si budeme povídat, tohle jsem prostě nečekal. Záběr – a to záběr poměrně blízký – na penis, který zpomaleně zajíždí do vagíny. Kromě porna se s něčím podobným zrovna moc nesetkáme. A film jede dál. V prostřihách s poměrně žhavým zpomaleným sexem sledujeme, jak ve vedlejším pokoji chlapec vstává z postýlky a objevuje krásy otevřeného okna. Je jasné, jak celá černobílá sekvence skončí, ale von Trier nás v tom nechá pořádně vymáchat, protahuje to a zpomaluje, jako kdyby si to užíval. Ale ne, on nám jen chce ukázat, co riskujeme pro trochu toho vzrušení. Někdy až moc. Anebo je Dán pouze zvrácený? Ne, to si nemyslím.
Ale film trochu magořina je. Snaží si hrát na hloubku, ale úplně jsem mu to nebaštil. Willema Dafoa mám osobně velmi rád a myslím si, že je to výtečný herec, ale to, co mu bylo vkládáno do úst, byly podivné rádoby psychologické věty, kterými se snažil pomoci své manželce, která se buď zbláznila anebo jí posednul ďábel. Obrázek si můžeme nakonec udělat sami ve chvíli, kdy se rozhodne, že bude fajn manžílka trochu potrápit a prostě mu špalkem rozdrtí varlata. Sperma má pak zvláštní barvu. Na nohu manželovi přimontuje kotouč brusky, aby jí nemohl utéct, a nakonec si sama ustřihne stydké pysky i s poštěváčkem, asi aby se neřeklo, že ona netrpěla. Ne, tenhle film není pro děti a jak se na to tak koukám, tak ani tahle recenze.
I když jsou zde podivné dialogy, které se místy mění v až geniální, hlavně v tom smyslu, jak dokáží zachytit skutečnost (jeden z mnoha kontrastů tohohle snímku), přesto se jedná o koncert dvou herců. Zmiňovaného Dafoa a jeho manželky v podání Charlotte Gainsbourg, které se snaží pomoci. Se zlou se potáže.
Kromě toho, že si von Trier pro „Antikrista“ vybral herce, kteří jsou schopní snad všeho, ukázal, že ať už si zvolí jakékoli téma, jako filmař je jedinečný. Jeho kamera je různorodá a používá přesně ty potřebné efekty – přiblížení, oddálení, zpomalení, detaily, dlouhé záběry, ale i ruční kameru. Úvod a závěr jsou navíc vyvedeny v příjemné černobílé a podkresleny skutečně nádhernou hudbou, stejně jako krásnými záběry. Jen ten prostředek filmu trochu vázne.
Je pravda, že nemám skoro co vytknout způsobům, jak je zde zobrazeno vrtání nohy nebo odstřihávání... no, vy víte čeho. Nemohu si pomoct, ale říkám si, proč vlastně to bylo natočeno, kromě toho, že film možná bude někoho šokovat? Ne, nechci brát von Trierovi, že je dobrý filmař, on je. Antikrist je natočený velmi dobře, ale obsahově mě příliš nenaplnil. Ano, ty obrazy, které nám podává, jsou šokující, temné a donutí nás přemýšlet, ale stejně si vlastně v konečném výsledku uvědomíme, že jsme neviděli nic jiného, než příběh o tom, jak někdy ani odborná pomoc nepomůže a tragická událost se stává zdrojem dalších. Anebo že by ji vážně posednul ďábel? Ale však víte, jak si odpovědět. Když jste věřící, tak za to může bůh a ta cháska kolem, hlavně ta cháska dole, no a když náhodou nevěříte, tak je vám jasné, že kamenem úrazu je člověk a jeho šílenství. V tom horším případě člověk a jeho příčetnost.
Nedám snímku příliš vysoké hodnocení, protože mě za srdce rozhodně nechytil, ani mě příliš nenaplnil po myšlenkové stránce. Přesto dávám o 5% víc, než jsem původně zamýšlel. Asi hlavně proto, že se jedná o můj oblíbený žánr – film s minimem postav a nejasným vyvrcholením i zápletkou.
Hodnocení: 65%
