Barry Hutchison: Imaginární (ne?)přátelé – Pan Mumla
Invisible Fiends – Mr Mumbles
Vydalo nakladatelství CooBoo, 2011, 199 Kč
Barry Hutchison je na našem trhu nováček, ale myslím, že má potenciál se zde usadit. Proč? Hlavně proto, že píše příběhy, které jsou zajímavé, jsou hororové a jsou určené pro širokou skupinu čtenářstva. Samozřejmě je zde vždy nějaké ale. Nechme si to až na konec. V dnešní recenzi bych chtěl představit první díl ze série nadaného skotského spisovatele, který už si v zahraničí získal svoje jméno a také nějaké ty ceny. Já doufám, že série se u nás uchytí a my se dočkáme i dalších pokračování, která jsou už napsaná – druhý díl s podtitulem „Hadrová Maggie“ už u nás vyšel, třetí díl „Pán vran“ prozatím nikoli, ale není se čemu divit, je to čerstvá kniha.
Barry Hutchison se rozhodl, že nám bude vyprávět příběh, kde se smývá hranice mezi realitou a představami. Není to špatný nápad, jen se v tom neztratit. Hlavní postavou – a zároveň vypravěčem – je chlapec Kyle, který má jen svou maminku a babičku, která většinu roku tráví v ústavu, protože trpí Alzheimerovou nemocí, i když její projevy jsou skutečně velmi různorodé a nestálé. V závěru je babička vlastně úplně zdravou ženou. Chápu, pro příběh nezbytné zjednodušení.
Kyle oslavil se svou maminkou a babičkou Štědrý večer, ale maminka musí babičku odvézt zpátky do ústavu. Kyle zůstává doma sám. Není to zrovna nejlepší situace, protože se vrací Kylův imaginární přítel – pan Mumla. Návrat imaginárních přátel není většinou tak hrozný, ale v případě, že tito přátelé trochu vyrostli, trochu zešíleli a byli zohyzděni, není jejich návrat právě vítaný. Hlavně, když se vás pokoušejí zabít. Jejich snaha rozhodně imaginární není ani trochu. Naštěstí Kyle v boji není úplně sám. Odnikud se vezme dívka Ameena, nebojácná, protivná a tajemná. Navíc Kyle má minulost, na níž si nemůže vzpomenout, ale která je pro jeho záchranu naprosto stěžejní.
Realita se v knize střídá s představami a nereálnými světy. Ale do jaké míry jsou představy pouze představy? Kde končí realita a začíná nereálno? Který svět je skutečný? Barry Hutchison vytváří příběh, kde vyvstává velké množství otázek, což je jeden z důvodů, proč budete chtít číst dál. Jak to bylo s Kylovým otcem? Co mu matka ještě tají? Co jsou Nejtemnější kouty? Náznaky v příběhu jsou a čtenář si může domýšlet, ale kde je skutečně pravda? A kdo je Ameena a temný cizinec z Nejtemnějších koutů?
Barry Hutchison nás nedrží v očekávání jen tím, že tajemství příběhu odhaluje velmi pozvolna, ale také tím, že je schopen vytvořit dobrou hororovou atmosféru. Je mírně poplatná tomu, že příběh má být přístupný od devíti let, ale to nic nemění na tom, že v některých momentech i dospělý čtenář bude číst se zatajeným dechem a bude hltat posuny v příběhu. Někdy jsem si říkal, jestli je to pro devítileté skutečně vhodné, ale pak jsem si uvědomil, že jako děsivý příběh na dobrou noc by mohly děti Pana Mumlu milovat. Sice asi nebudou moc usnout, ale budou se jim líbit.
Teď k tomu trochu méně pozitivnějšímu. Přiznám se, že jsem mírně rozladěný z překladu. Pokud předpokládám, že příběh je psaný i pro devítileté, některé výrazivo, které je v knize použito, je poměrně těžko srozumitelné. U některých slov jsem si prostě říkal, jestli děti ví, co znamenají. Obecně si myslím, že překlad by bylo možné ještě více počeštit a ještě více dětem přiblížit. Jak asi děti budou číst jméno Ameena? Proč to není třeba Mína? Osobně jsem pro zachovávání původních jmen, ale ve chvíli, kdy se překládá i pro děti, naopak bych raději volil co nejvíce češtiny. Ale zas takové chybičky na kráse to nejsou. Samotný Hutchisonův text je sem tam dost klišovitý, ale jeho imaginace a zajímavý děj to přebíjejí. Hutchison má u svého vydavatelství smlouvu na šest knih ze série „Imaginární (ne?)přátelé“, i přes nějaké ty nedokonalosti doufám, že se se všemi díly setkáme i u nás.
Hodnocení: 70%
