Battledogs
USA, 2013, 88 minut
Režie: Alexander Yellen
Scénář: Shane Van Dyke
Hrají:
Craig Sheffer (Major Brian Hoffman)
Dennis Haysbert (Generál Christopher Monning)
Kate Vernon (Dr. Ellen Gordon)
Ariana Richards (Donna Voorhees)
Začíná to celkem zajímavě. Podivná žena jde po letišti. No dobře, zase tak podivná není, je celkem normální, celkem ucházející třicátnice, která vypadá na víc. Mimochodem, je to ta samá herečka, co hrála malou holku v „Jurském parku“. Kamera se na ni soustředí. Něco se s ní děje. Něco nepěkného. Co se asi stane? Utíká. Na záchodky. Má ruku v obvazu. Co se jí asi stalo? BUM! Hned se to dovíme. Pokud jste čekali drama v letadle, špionážní thriller, stalking, budete možná trochu zklamáni. Tohle je vlkodlačí snímek.
„Battledogs“ je film televizní a je to na něm poznat. Přiznám se, že je pro mě stále trochu zarážející, proč televizní stanice mohou natáčet skvělé, vizuálně i příběhově promakané seriály – a není jich málo – ale jak dojde na filmy, je to většinou špaténka. Ano, pravda, ty dobré seriály mohou točit stanice s vysokým rozpočtem, ale copak by se i velké stanice nemohly pustit do nějakého toho filmu? Anebo by se ty menší stanice nemohly pokusit alespoň trochu učesat scénáře a malinko si s nimi pohrát?
Vlkodlaci jsou pohromou, je jich stále více, šíří se jako zombie epidemie, a tak je třeba povolat armádu, která nic nevyřeší, ale člověk může mít pocit, že ti nahoře něco dělají. Těch klišé je samozřejmě víc – hrdý a správný voják, proti němu nesmlouvaví a škaredí velitelé, kteří chtějí ublížit krásné vlkodlačici, s kterou si major vytvořil pouto. Nechybí ani doktorka, protože nákaza se přece musí léčit a někdo musí hledat lék.
Nějakou snahu je zde cítit. Divák má pocit, že přece jen někdo přemýšlel, ale scény jsou pořád takové prázdné, chybí zde lidé. Co by mohlo být velkým pozitivem, tak to jsou samozřejmě vlkodlaci. Jenže ty vidíme v prvních minutách v plném frontálním záběru a není to nic zas tak hezkého. Digitální triky udělaly své, což vedlo i k tomu, že herci nehrají tak, jak by měly. Je poznat, že se jedná o triky i z jejich hraní, protože na komparsu je patrné, že na place nic nevidí – neví, kam se mají koukat. Nejsou zvyklí hrát s neviděnými protivníky a nikdo je dobře neřídil.
Digitální triky se opět ukazují jako velký problém, protože pohled na letištní halu, kde se válí digitální mrtvoly v digitální krvi, to už je prostě trochu moc. Jasně, asi by bylo drahé a pracné kvůli jednomu záběru zaneřádit celou letištní halu, ale copak už se na tohle vážně kašle? To bych ten záběr radši vynechal, nebo ho dal třeba z bezpečnostní kamery, kde by to šlo zkreslit, aby to nebylo vizuálně tak strašné. Ano, televizní horor je nadále synonymem pro špatný film.
Hodnocení: 35 %