Bloodride: 1. sezóna
6 dílů, 2020
Tvůrci: Kjetil Indregard, Atle Knudsen
Seriál „Bloodride“ je docela zajímavým kouskem v tom smyslu, že se jedná o seriál, kdy každá epizoda je jedním uzavřeným příběhem. Není to postupné rozvíjení příběhu, ale šest uzavřených kapitol, které spojuje jedno – duše, jež jedou tajemným autobusem. Ten se objevuje vždy na začátku a uvádí nám tak každý příběh. Musím říct, že koncept se mi líbí. A co jednotlivé příběhy?
První sezóna – a nebude poslední? – přináší celkem šest epizod. Tou první je „Nejvyšší oběť“ aneb takové to: „Co jste ochotni udělat pro to, abyste byli bohatí?“ není to nic objevného, ale je to podáno s pořádnou dávkou sarkasmu, což se mi na příběhu hodně líbilo. Následuje pak epizoda „Tři duševně choří bratři“, která jede v podobném duchu. Nepříliš objevný příběh, ale dobré, místy až černohumorné a absurdní zpracování.
A v podobném duchu se pokračuje i v dalších epizodách. „Strašný spisovatel“ vypráví o tom, co se stane, když postavy ožijí a jednají na základě vlastní vůle. Ke konci už je to parádně zamotané a i tady se daří vytvořit dobrý sarkastický konec. „Laboratorní krysy“ pak představují skoro až detektivní zápletku, kdy jde o to zjistit, kdo ukradl prototyp z trezoru. Aneb komu vlastně můžete věřit?
„Stará škola“ už skoro vypadala, že by mohla vypadnout z onoho mustru, který byl pro jednotlivé půlhodinové filmečky zvolen. Tedy že to bude něco děsivého, co v sobě nemá onen ironický podtón. Ale konec to naštěstí zachraňuje. A je tu poslední díl s názvem „Veřejné tajemství“. Celkově mi přišel jako hodně slabý, kdy většina děje na maškarní na mě prostě nefungovala.
Norský seriál „Bloodride“ rozhodně ukazuje, že má norský horor divákovi co nabídnout, a to i v tomhle epizodickém provedení. Jednotlivé příběhy nejsou vyloženě nic nového, nejsou to superoriginální historky, ale jsou natočeny dost dobře na to, aby zvládaly diváka bavit, a to i s přesahem do komedie, protože toho černého humoru a ironie je tu opravdu docela dost. A to se mi líbilo.
Hodnocení: 60 %
