Brian Evenson: Doupě / Zhroucení koně

Brian Evenson: Doupě / Zhroucení koně

The Warren / A Collapse of Horses

Vydalo nakladatelství Gnóm!, 2019, 370 Kč

Brian Evenson rozhodně není na českém trhu neznámý autor, i když jsme ho znali jen díky knihám „Halo: Evoluce“ a „Dead Space: Mučedník“. Nečetl jsem je, ale tohle zní jako jednoduché oddechovky podle počítačových her. Po povídce mu pak vyšlo ještě v knihách Černá křídla Cthulhu 2“ a „New Weird: Trochu divná fantastika“. Sbírka „Doupě / Zhroucení koně“ – vlastně dvojsbírka – pak ukazuje tvůrce v jeho plné síle. Dále krátce o jednotlivých povídkách, které rozhodně nejde žánrově jednoduše zařadit.

Doupě

Vlastně jsem nevěděl, co od sbírky čekat, ale pokud něco, rozhodně to nebylo tohle. Začíná se v podstatě sci-fi existenciální novelou, která vám neřekne nic, ale stejně ji budete číst od začátku do konce s pocitem, že v těch větách je skryto něco velkého. A třeba tam něco opravdu najdete.

Černá kůra

Brian Evenson a Laird Barron budou mít hodně společného. Třeba to, jaké využívají někdy prostředí. ale také to, že nejsou za každou cenu doslovní, spíš naopak. Na téhle povídce je to hodně patrné, ale hlavně platí, že pokud ji dočtete, bude vás mrazit. A je jedno, že vlastně nebudete vědět proč.

Hlášení

Při čtení povídky „Hlášení“ si naplno uvědomíte, že Brianovi Evensonovi nejde o děj, ale jde mu o to, jaké pocity ve váz dovede vzbudit. A ty pocity rozhodně nejsou příjemné. Tohle je psychologická hra. Jako kdybyste se dostali do hlavy člověka v absurdní situaci a jen sledovali, co se mu honí hlavou. Ale funguje to.

Trestej

Jen taková dětská hra. „Trestej“ nijak nepřekvapí v tom, jak je to krvavé, protože ono to skoro krvavé není. Je to povídka o následcích toho, co se kdysi stalo. Ale Evensonovo podání, které je poměrně málo explicitní, stejně tíží, což by měl realistický horor vyvolat.

Zhroucení koně

Brian Evenson má hodně otázek, vytváří situace, které jsou absurdní a prezentuje na nich lidskou psychiku. Jeho styl je natolik specifický, natolik jedinečný, natolik žánrově nezařaditelný, že se mu buď obdivujete, nebo ho odložíte. „Zhroucení koně“ jsou takovou zajímavou esencí. O nic nejde, ale přitom jako by šlo o duši. A příčetnost.

Tři potupy

Krátké, výstižné a název představuje přesně to, co má. Taková jednoduše ztvárněná zkušenost s lékaři, která je nepříjemná a která vás zamrazí do morku kostí. A přitom by to skoro jen vypadalo, že doktoři vám chtějí pomoct, ne ubližovat.

Sekta

V krátkosti popsáno, jak to vypadá, když je žena pro muže femme fatale, i když je to hodně tím, že on je neskutečný přizdisráč. Celou dobu víte, jak to dopadne, ale z toho jeho pohledu je to podáno tak dobře, že to s vámi trochu otřese.

Přímořské letovisko

Tuhle dovolenou rozhodně nechcete zažít. Není děsivá, je prostě jen divná. A Brian Evenson mi tu poprvé přišel jako autor, který má jen jeden styl a u kterého to ne vždy zafunguje. Nebo alespoň já bych v tomhle případě čekal více dějovosti, více vysvětlení.

Prach

Všude je prach. Ale úplně všude. Aneb velmi dobrá studie toho, jak kritické podmínky doléhají na lidskou psychiku. Tady se Evenson nesnaží o vyloženě bizarní situaci, i když žánr je vlastně sci-fi, ale jde hlavně o to, jak se člověk dovede propadat v šílenství. A propadá se krásně.

Méďa Srdcík^TM

Každý... no možná každý ne, ale dovedu si představit, že někteří rodiče by Méďu Srdcíka chtěli. A proč ne, je hezké poslouchat tlukot srdce vlastního dítěte ještě v době, kdy bylo v děloze. Ne, vlastně je to docela divné. A ještě divnější je to v situaci, která je prezentována v téhle povídce.

Obrušování

Je to postapo, nebo to tak alespoň zní, ale co si budeme povídat, u Briana Evensona je to celkem jedno. Jde o zápletku, která je krásně divná. Jakási alegorie na to, jak někteří lidé nedokážou žít, jako potřebují jiné, jsou na nich závislí, ale nakonec je stejně nechávají odejít, aniž by věděli proč.

Strnulost

Tohle je prostě divná věc. Ale vážně divná. A přitom má tak realistickou pointu. Když Evensona čtete, může se vám stát, že vás stylem některých povídek uspí, jako kdyby se opakoval, ale pak najednou vytasí tyhle čtyři stránky a vy jste zase naplno probuzeni.

Dojet až za Reno

Anebo nedojet. Příběh o jednom dědictví, které je ve skutečnosti ale vyrovnáním se s minulostí. A jak je podobno i stylu předchozích povídek, ani v tomhle případě nečekejte nic konkrétního a doslovného.

Jakoukoli mrtvolu

O téhle povídce by se vlastně dalo mluvit jako o postapo anekdotě, kdy opět je tak nějak jedno, kde a kdy se povídka odehrává, důležitá je myšlenka a pointa. anebo někdy je prostě třeba si dávat pozor na to, co si přejeme. Ta krásná absurdita z povídky čiší.

Úpění

Jak jedna událost dokáže poznamenat náš život, jak jsme někdy neviditelní pro jiné, protože pro ně prostě nejsme důležití. Je docela zajímavé hledat za jednotlivými povídkami další významy, sledovat, co se vlastně odehrává v naší vlastní mysli, jak na nás Brianovy povídky zapůsobí. Jako bych se s tímhle hrdinou v některých ohledech ztotožnil.

Okno

Když čtete povídku „Okno“, najednou začnete mít pocit, že vlastně všichni lidi jsou šílení, že každý vidí něco, co tam není. A i jedna malá podivnost dokáže změnit lidské smýšlení. Třeba tak, že už se nedokážete na svět dívat reálně. A co je vlastně reálně?

Cvak

Člověk dokáže mít v hlavě skutečně pořádný bordel a povídka „Cvak““ to krásně ilustruje. Jako kdyby říkala, že stačí jedno přecvaknutí, jedno, co ho způsobí, a už nic není takové, jaké se zdálo. Uvnitř ani venku.

Kapání krve

Na závěr skvělá ukázka toho, jak je možné i Evensonovy povídky, tedy některé, doslova propojit a vytvořit jakýsi oblouk, kdy se první povídky sbírky „Zhroucení koně“, tedy povídka „Černá kůra“, spojí s tou poslední. A vy z toho budete mít ještě zamotanější hlavu.

Brian Evenson rozhodně není autorem pro každého a sbírka „Doupě / Zhroucení koně“ to dokazuje naplno. Jeho povídky jsou hodně psychologické, jsou hodně přemýšlivé, a to i natolik, že vlastně nebudete vědět, co si při čtení myslet. Někoho povídky bavit nebudou, někomu přijdou skvělé. Já se řadím ke druhé skupině, ale ani já jsem se nezbavil pocitu, že jsou některá témata příliš se opakující, že někdy už je povídka unavující. Ale takových pocitů bylo výrazně méně než pocitů nadšení z četby.

Hodnocení: 70 %