11. října 1632 přijel do Loundunu královský úředník Quillam z Cerissey. Měl vyšetřit, jak to s těmi očarovanými jeptiškami je. Byl přítomen výslechu, který se konal v latině. Jeptiška však mlčela nebo odpovídala zcela nelogicky. Tehdy se totiž mělo za to, že ďábel umí všechny jazyky světa. Když už jeptiška nevěděla kudy kam, oznámila, že čert odletěl. Quillam začal trochu pochybovat o tom, jestli se nařčení zakládá na pravdě. Když Mignon viděl jeho zaváhání, pozval ho na druhý den. Prý bude jistě ďábel z těla jeptišky promlouvat srozumitelněji. Asi doufal, že ji některé věty do zítřejšího dne naučí.
Zřejmě se nezdařilo. Protože, když se pánové sešli, oznámil Mignon, že musejí ještě hodinu počkat. Sestra je u přijímání. Za hodinu přišel oznámit osazenstvu, že se ďábel nedostavil. Zřejmě sestra pomalu chápala. Aby zachránil vážnost situace, oznámil, že se v osmi dnech stanou svědky veliké události.
Uplynul měsíc a nic se nedělo. Bylo jasné, že Mignon hraje o čas. Potřeboval vše nachystat na budoucí představení. 22. listopadu se ďábel do jeptiščina těla navrací. Královský úředník se dožadoval, aby byla jeptiška přestěhována do některého soukromého domu a byla držena o samotě. Zuby nehty se bránila, že nikdy nemůže opustit klášter a že podléhá jen biskupské moci. Co mohl Quillam dělat. Církev byla silnější.
Uspořádalo se další představení s výslechem ďábla. Jenže ta latina sestře stále nějak nešla. Jeden z přísedících dokonce podotkl, že má ten čert špatnou mluvnici. Úředník navrhl, že by mohli zkusit řečtinu. Vyzývali tedy zplozence pekel v řečtině. Tu asi už neovládala vůbec, a tak se raději probrala a ohlásila, že ji čert opět opustil.
Když se Quillam nad touto neznalostí jazyků podivoval, uklidňoval ho inkvizitor Mignon s tím, že určitě i řecky umí, jen se mu nechce. Nakonec se rozhodli (když se ten neposeda opět vrátil) vyslechnout ho v hebrejštině. Logicky usoudili, že je to nejstarší jazyk světa a ten už si mohlo peklo osvojit. Jeptiška s ďáblem zarytě mlčeli. Požádali, aby řekl hebrejsky alespoň slovo „voda“. Najednou zašeptala chvějícím se hlasem několik slov. Ti, co stáli hned vedle ní, dokládali, že řekla „Odvolávám“. Jenže karmelitán, který stál někde vzadu, dozajista slyšel „Rozlila jsem vodu“. Když se Quillam ptal, jak je to s těmi jazyky, dostalo se mu odpovědi: „Někteří čerti jsou hloupí.“
Nakonec bylo přeci jen rozhodnuto, že se posedlé jeptišky nastěhují do soukromého domu. Hlídat je bude jedna, do které čerti ještě nepřesídlili. Jestliže se na některé postižené ukáže důkaz přítomnosti čerta, má být položena na rohožku, ruce i nohy spoutány, a tak zavěšena na delší dobu. A světe div se – bylo po prokletí.
Člověk by si myslel, že už toho bylo dost, že všem dojde, jak se věci mají, a konečně vše utichne. Omyl. Po nějakém čase se čerti opět navracejí a dokonce se jejich skupina rozrůstá. Do těla hlavní postižené jeptišky se jich ubytuje hned sedm. Urbaina Grandiera zatím převezli do domu pátera Mignona. To bylo chytré. Mohli sledovat každé Urbainovo hnutí. Žena soudního sluhy přinášela jednu zprávu za druhou a jeptišky vše dokázaly použít.
25. dubna se při krájení chleba řízl kněz do prstu. Hlavní jeptiška v kostele vyndala lístek, na kterém bylo několik krůpějí krve. Nová smlouva s ďáblem Urbainem. Čert si najednou vzpomněl, že označil na Grandierově těle pět míst, která jsou nezranitelná. Konečně mohl přijít na řadu špendlík. Grandiera svlékli do naha, celého oholili, zavázali oči a špikovali. Špičatým koncem bodal slouha až do kostí, tupým odhaloval znamení. Lidé však začali pochybovat o Grandierově vině čím dál více.
Na druhý den v kostele čert prohlásil, že každého, kdo jeho přítomnost popírá, vyhodí až do stropu kostela. Odvážný abbé Guillet prohlásil, že to všechno považuje za nesmysl a je připraven letět do stropu. Samozřejmě, že se svého katapultování nedočkal.
Čert byl asi pěkný mluvka, protože dalším jeho slibem bylo, že jeptišku nazdvihne do výše dvou stop. Slečna se snažila. Stála na špičce jedné nohy a druhou měla pozvednutou. Přišlo se na to. Ani třetí pokus nevyšel. Další ze sedmi čertů v těle komediantky slíbil, že při mši nazvedne čepici z hlavy jednoho přítomného. Sešlo se početné obecenstvo. Jenže nikdo nepočítal s tím, že několik mladíků si všimne čertíka v klenutí kostela, jak drží v ruce prut a snaží se zmíněnou pokrývku hlavy ulovit.
Poslední možností, jak přesvědčit nevěřící, kterých bylo čím dál více, bylo veřejné vymítání. Mignon rozhodl, že vyžene tři čerty najednou. Po dvou hodinách usilovného snažení se jeptiška svinula do klubíčka a pak si zhluboka oddechla. Pod levým ňadrem měla malou ranku. Prohlédli ji a zjistili, že má v kazajce a šatech dva, a v košili tři otvory. Pod levým prsem měla tři nepatrné řezy. Přítomný lékař podotkl, že ještě neslyšel, aby si čert bral s sebou perořízek a nůžky. Že přeci vždy svou cestu propálí. A proč si dělal složitě díry v šatech? Když se podíval pozorněji, ještě dodal, že to vypadá, jako by spíše ďáblové do těla vnikli než naopak. Další vlna pochybností. Jediná scéna, která se povedla byla ta, při které ďábel vyzvracel husí brk a knoflík. To bylo, přeci jen, docela slabé. Jak je možné, že ani po tomto nezdaru se proces nezastavil? Když zlý člověk žije pro pomstu, už si ji vzít nenechá.
