Jak už jsme se přesvědčili, byly země, kde hranice nehořely. Stejně tomu bylo i v Anglii. Tady hranice nehořely proto, že se tu stavěly šibenice.
Naše vyprávění začíná v hrabství Essex, v roce 1566, v malé vesničce Hattfield Peverell. Právě zde se rozbíhá hon na čarodějnice v Anglii. Ze spojení s nečistými silami tu byly obžalovány tři ženy. Alžběta Francisová, Agnes Waterhouseová a její dcera Joan. Obžaloba byla založena na svědectví dvanáctileté dívky, která se zřejmě nudila. Prohlásila, že ji na cestě obtěžoval velký černý pes s rohy. Na otázku, odkud pes přišel, bez rozpaků odpověděla, že z farmy Agnes Waterhouseové.
Vyšetřováním se přišlo na zajímavé věci. Všechny tři obviněné ženy chovaly jednu kočku. Dalo by se říci, že ji měly ve střídavé péči. Kočka se jmenovala Sathan a měla dvě úžasné schopnosti. Uměla mluvit a byla velice dlouhověká. Agnes ji totiž vlastnila už patnáct let. Dostala ji od své matky a ta zase od své matky. Takové rodinné dědictví.
Celý proces, který byl založen na několika absurditách, trval pouhé dva dny. 26. července byla k výslechu předvedena Alžběta Francisová, která celý ten nesmysl o kočce potvrdila. A ještě k němu přidala pár informací. Kočka s ní udělala výměnný obchod. Udělá pro ni vše, když jí věnuje jednu kapku své krve. Sathan svůj slib splnila. Kradla pro svou paní ovce a škodila sousedům.
Když Alžběta otěhotněla s Andrewem Bylesem a nedokázala ho přimět, aby si ji vzal, pomocí kočky ho zabila. Sathan také poradila Alžbětě, jaké byliny má vypít, aby se dítěte zbavila. Podle jednoho zdroje se Alžběta po těchto událostech provdala a narodila se jí dcera. Tu jí pomohla kočka zabít jako půlroční. K této vraždě se přiznala. Zajímavé je, že tyto skutky jako by soud nezajímaly. Pro ně byl rozhodující další zločin. Uhranutí a očarování Williama Augura, kterému přivodila kulhavost. Za to byla odsouzena na rok do vězení.
Druhý den přivedli k výslechu třiašedesátiletou vdovu Agnes Waterhousovou. I ona měla na svědomí uhranutí. Očarovala jistého Williama Fyneho, kterému tím přivodila smrt. V době, kdy měla na starost Sathan, i ona ničila s její pomocí úrodu svým sousedům, hubila jim dobytek a husy. Jen v jednom jí kočka neposlechla. Když jí poslala ke krejčímu Wardolovi, aby mu zničila jeho zboží, vrátila se Sathan s nepořízenou. Svůj neúspěch vysvětlila tím, že je krejčí příliš zbožný na to, aby mu mohla ublížit.
To vše by ještě soudcové mohli ponechat bez většího povšimnutí, co je však absolutně vyvedlo z konceptu bylo to, že se Agnes modlila v latině. Byli tímto zjištěním absolutně konsternováni. Sathan Agnes totiž zakázala, aby se modlila ve svém rodném jazyce. Tato okolnost se mi zdá více než podivnou. Byla jsem přesvědčena, že právě latina je jazykem církve. Tento zločin však dostal Agnes na šibenici.
Poslední obviněnou byla její dcera Joan. I ta byla obžalována z očarování jedné ženy, které přiřkla ochrnutí pravé nohy a pravé paže. Pro nedostatek důkazů byla osvobozena. Je jasné, že dobrovolně se tyto ženy ke všem nesmyslům nepřiznaly.
Uplyne třináct let a v té samé vesnici dochází k dalšímu procesu. Jednou z obžalovaných byla Agnes Francisová, která prováděla kouzla na svých sousedech a byla zodpovědná za smrt jedné osoby. Ačkoliv prosila o milost, byla oběšena. Další ženou byla Ellen Smithová. Za očarování čtyřletého dítěte, které následkem toho zemřelo, dostala provaz. Tady byly pro soudce důkazy nezvratné. Dítě prý v okamžiku smrti křičelo: „Pryč s čarodějnicí Ellen Smithovou.“ Matka dítěte poté viděla z domu vyběhnout velkého černého psa.
Po dalších deseti letech je zde zaznamenán další proces. Tentokrát bude obviněno deset lidí, z nichž na šibenici skončí čtyři.
Zajímavé je, že ve všech třech případech byly hlavními svědky děti. Některé se bavily, některé měly svůj proslov evidentně naučený od některého dospělého. A snad nejhorším důvodem je pomsta. Malé děti, které udávaly své matky pro čarodějnictví proto, že žily v chudobě a nedostatku. A pak, že je dětská dušička čistá a nezkažená.
Možná by se hodilo pár slov na jejich obhajobu. Nikdy nemůže nikdo soudit ani dobu, ani člověka. Možná ty podmínky byly opravdu pro děti neúnosné a nevěděly, jak si pomoci.
Vyprávění dnešního dílu bych mohla docela dobře nazvat „paběrky“. Byly to příběhy, které nijak zvlášť do historie čarodějnických procesů nezasáhly. Možná proto, že se zatím v Anglii neobjevil ten „správný“ člověk. Na toho si tato země počká ještě osmdesát let. A bude to stát za to.
