Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází
Manhattan Baby
Itálie, 1982, 89 minut
Režie: Lucio Fulci
Scénář: Elisa Briganti a Dardano Sacchetti
Hrají:
Christopher Connelly (Profesor George Hacker)
Laura Lenzi (Emily Hacker)
Brigitta Boccoli (Susie Hacker)
Giovanni Frezza (Tommy Hacker)
Lucio Fulci má různé filmy, ve své tvorbě, které by šla zaškatulkovat hlavně do dvou hlavních šuplíků. Tím prvním by byly velmi silně explicitní filmy, kde je skvělé gore, je to hnusné a odpudivé. Pak jsou zde ale i filmy, které jsou v první řadě mysteriózní až metafyzické, kdy se autor snažil hlavně o to, aby na diváka působil děsivě, aby se mu dostal pod kůži a možná až zašel za hranici klasického vyprávění a stal se spíše náznakovým a neurčitým.
Prostě je něco mezi nebem a zemí a Fulci se ne vždy snažil o to, aby to všechno dokonale vysvětlil. I když jsem zmínil dvě kategorie, velmi často docházelo k jejich prolínání. Takovým prolnutím je i snímek „Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází“, kde rozhodně najdeme gore scény, ale v první řadě je to atmosférický horor, který se snaží na diváka zapůsobit, chce ho strašit. A tahle snaha je tak trochu na úkor příběhu.
Ten začátek dějové linky je poměrně jasný. Profesor archeologie zkoumá vykopávky v Egyptě. Přizval k tomu i svou malou dceru, což rozhodně nebyl nejlepší nápad. Došlo totiž k porušení pečetě, kdy se na svět dostalo něco, co mělo zůstat uzamčeno. A probudilo se to pravděpodobně právě v malé Susie, která se s otcem vrací na Manhattan, kde má začít ta pořádná hrůza.
Fulci se spokojil s tím, že je schopen vytvářet děsuplné obrazy, respektive scény. A přesně tohle mu vyhovovalo při vytváření snímku „Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází“. Ten děj je vcelku jednoduchý a tak ho proklál podivnými událostmi, snovými sekvencemi a scénami, které jako kdyby místy neměly ani pořádnou návaznost. Tohle sice místy vytváří hrůzu, třeba scéna s ptákem je skvělá, ale na druhou stranu se zákonitě musí dostavit i pocit zmatenosti, který u diváka může převládnout. To mu dojem zásadně zkazí.
„Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází“ není nejlepším filmem Lucia Fulciho, ale rozhodně bych ho zařadil k těm nejzajímavějším, jaké natočil. Je těžké se do něj dostat, u některých diváků se to ani nepovede, ale jako mozaika děsivých obrazů a událostí, je tenhle film přece jen působivý a je v něm na co se dívat. Svým pojetím vás nestrhne, což mu velmi škodí, ale určitě bych ho úplně nezavrhoval.
Hodnocení: 60 %
