V městečku Kurozu se dějí podivné věci. Začíná to nevinně, když pár lidí začnou fascinovat spirály. Jenomže z nevinné záliby se stává naprostá posedlost, která většinou končí smrtí. Kirie Goši, středoškolačka, to má všechno naservírované jako na talíři. Jak dlouho jí ale potrvá, než uvěří tomu, že by Kurozu mohlo být prokleté?
Třídílná manga, která u nás vyšla u Zoner Pressu v letech 2010 a 2011, nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o pravý japonský horor. Džundži Itó je svými děsivými kousky známý a ví, jak je nejlépe podat. Kresba je realistická, místy až odporně naturalistická. Tlející těla, zlámané kosti, dopravní nehody - s tím vším se čtenář setká, a to nejsou ty nejhorší části, které si na nás autor připravil.
Příběh graduje s každým dílem a i on, podobně jako kresba, je velmi naturalistický a podivný. Japonci mají na horor trochu jiný pohled než Evropané nebo naši západní sousedé. Džundži Itó využívá lidská těla jako hlavní doménu pro spirály a nebojí se použít kohokoliv – od novorozeňat po staré lidi. I usměvavé miminko najednou může být děsivé, když si ho spirály vezmou do parády. Fantazii se meze nekladou a autor to moc dobře ví.
První volume je tu na ukázku toho, že spirály můžou udělat, co si zamanou, a hledají pozornost. I Kirie se stává jejich obětí, a přesto se nenechá svým přítelem přesvědčit k odchodu z města. Druhé volume nabírá na obrátkách, kdy spirály dostávají postupně do moci víc a víc lidí z města. Někteří mají chuť na krev, jiní vstávají z hrobu nebo se mění v hlemýždě. A Kurozu dál funguje jako by se nic nestalo.
Třetí volume začíná po ničivém tajfunu, kdy z původního města nezůstává téměř kámen na kameni, kromě pár starých dřevěných barabizen, které se zdají nezničitelné. Kdo se pokouší městečko opustit teď, pozná, že promarnil příležitost. Kurozu je vtaženo do spirály a nenechá nikoho odejít.
Příběh nechá pár nezodpovězených otázek ohledně chování postav – proč Kirie město neopustila, když měla příležitost? Stačilo by někde jednou větou zmínit, že nechce opustit svoji rodinu, ale z jejího chování ve třetím volume si to člověk musí vyvodit sám. To už je pozdě. Nebo proč její přítel neodešel sám a místo toho se nechal vtáhnout do víru šílenství? Můžou za to spirály?
Pokud ale čtenář hororů hledá něco nového a neokoukaného, "Spirála" je to pravé. Po dočtení se na spirály ve svém okolí začne dívat úplně jinak. Vždyť i autor v doslovech přiznává, že se mu po nocích dostávaly do snů. "Spirála" nevyděsí tolik, jako zanechá těžkou hlavu a nepříjemný pocit a nepochybuji, že to je výsledek, kterého chtěl autor dosáhnout.
