Gokudô kyôfu dai-gekijô: Gozu
Japonsko, 2003, 129 minut
Režie: Takashi Miike
Scénář: Sakichi Satô
Hrají:
Yûta Sone (Minami)
Shô Aikawa (Ozaki)
Kimika Yoshino (Ozaki)
Shôhei Hino (Nose)
Takashi Miike je pro mě rozhodně jedním z nejzajímavějších tvůrců, a to nejen v Japonsku. Jeho filmy jsou mnohdy natolik ujeté, že prostě jen zíráte na to, co dokáže všechno zobrazit. Ale kromě toho, že je ujetý, je také hodně explicitní, což mimo jiné prezentuje i v hororových filmech, které také točí. Není na ně ale vyloženě zaměřen, protože Miike dokáže natočit jakýkoli žánrový snímek. A to také udělal.
Má za sebou horory, akční filmy, rodinné filmy, komedie, dramata, historická dramata, moderní gangsterky a thrillery. Určitě jsem ještě na něco zapomněl, protože on skutečně nakoukl do všech možných žánrů. A ty jeho návštěvy většinou stojí za to, přesvědčí vás o tom, že je řemeslně natolik zručný, že prostě zvládne cokoli. Tak proč by nezvládl horor, což nám ukázal snímkem „Zmeškaný hovor“, který je i u nás známý.
Film „Gokudô kyôfu dai-gekijô: Gozu“ je o rok starší než „Zmeškaný hovor“ a je na něm vidět, co se Miikemu líbí. Prochází nejen mezi žánry, ale dovede je i spojovat. A přesně takovým filmem je „Gokudô kyôfu dai-gekijô: Gozu“. Není to jen horor, je to thriller, je to bizarní komedie – alespoň v některých částech – a je to psychologický film. A to všechno nějakým způsobem funguje dohromady.
Snímek „Gokudô kyôfu dai-gekijô: Gozu“ je ukázkou toho, že má Miike rád téma mafie a gangů, stejně tak má rád bizarní postavičky. Filmem „Gokudô kyôfu dai-gekijô: Gozu“ do jisté míry navazuje na svůj legendární film „Ichi the Killer“, kdy je podobně explicitní, ale přece jen nedosahuje takového kultovního statusu. Přesto jsou zde scény, které vás dovedou zaujmout, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu.
„Gokudô kyôfu dai-gekijô: Gozu“ se zaměřuje na muže, který pracuje pro mafii, ale začíná bláznit. Je potřeba ho odstranit, což není tak jednoduché. Film nesází na atmosféru děsu, ale na bizarnost a podivnost. Postavičky, které se zde promenádují, se vám dokážou dostat pod kůži, protože jsou zapamatovatelné, ať už je to dobré, nebo ne. Další z ukázek toho, že Miike prostě umí, i když to nesedne každému.
Hodnocení: 60 %
