H. P. Lovecraft: Svazek I - Hrobka (Příběhy a vize z let 1917–1920)
Vydalo nakladatelství Plus, 2010, 269 Kč
Když jsem se poprvé dověděl o tom, že vychází souborné dílo H. P. Lovecrafta v češtině, doslova mě to nadchlo a rovnou jsem si řekl, že knihy musím mít. Zasloužilo se o to nakladatelství Plus, které patří pod společnost Albatros Media. Plus nám přináší literaturu pro dospělé a já jen doufám, že vyjdou všechny čtyři svazky Lovecraftova díla, jak se plánuje. Osobně již znám povídky, co u nás vyšli, ale myslím, že teprve tohle je skutečné české docenění mistrova díla a my se konečně můžeme setkat s celou jeho fantaskní tvorbou. Podívejme se na jednotlivé povídky pěkně popořadě.
Hrobka
Povídka, podle které se jmenuje celý svazek. Je to povídka pro Lovecrafta typická, alespoň pro první roky jeho tvorby. Popisy ještě nejsou tak temné, nesetkáváme se s pojmenováním bytostí, o nichž se vypráví, ale přesto máme pocit, že mýtus Cthulhu se nad námi již vznáší. Povídka vypráví v ich-formě – chce se mi říct „Jak jinak?“ – o osudu muže, který se vyžíval v pozorování titulní hrobky. Je vypravěč skutečně šílencem anebo je to všechno pravda? Co se vlastně v hrobce dělo? Ne, autor nedává odpovědi, spíše vzbuzuje více otázek. Jeho popisy se omezují, skutečně děsivé vynechává, hovoří o tom jako o něčem, co ani nemůže vypovědět. I tohle lze považovat za Lovecraftovo poznávací znamení. Samotného by mě zajímalo, jak si Lovecraft příběh vykládal. Byl pro něj hrdina šílenec? Anebo jen svědek skutečně děsivých událostí?
Dagon
„Dagon“ – povídka se stala obecně známou i proto, že podle ní Stuart Gordon, skoro se mi chce říct dvorní filmař H. P. Lovecrafta, natočil stejnojmenný film. Osobně se mi ten film protiví a mám raději povídku, která je velmi krátká. Ale nenechává nás na pochybách, že jsme svědky skutečně šílených událostí. Osobně jsem kdysi napsal povídku, která se jmenuje Trosečník Svaté Eleonory. Když jsem jí psal, věděl jsem, že je to na základě inspirace Lovecraftem. Až teď jsem si uvědomil, že mě tolik nadchl právě „Dagon““. Lovecraft popisuje muže, který nedokáže dále žít, neboť byl svědkem skutečně děsivě makabrózní události. A ten závěr povídky... ten závěr. Skutečně znepokojující a skvělé.
Vzpomínání na dr. Samuela Johnsona
Samuel je jedno z mých nejoblíbenějších jmen. Ale tahle povídka rozhodně k mým nejoblíbenějším nepatří. Přišla mi slabá. Vypravěč je osobou velmi věkovitou, přesně je jí 227 let. Úctyhodný věk. Je ta osoba nesmrtelná? To nevíme, je jen dlouhověká. Ale ono tak nejde o vypravěče, lze spíš jen o vzpomínku, kterou přináší. Vzdává hold muži, který ho v minulosti ovlivnil. Pro mě osobně je takhle povídka zpovědí samotného H. P. Lovecrafta.
Polaris
Nádherně imaginativní povídka, kde se opět smazávají rozdíly mezi skutečností a nereálným, mezi bděním a snem. Skutečnost je popisována jako svět nepříjemný, cizí, sen je naopak skutečnou realitou – krásnou, naplňující, i když děsivou. Ale pro vypravěče je sen jeho životem, smyslem jeho bytí. Musí pomoci. Zbavit se těch žlutých skrčků, utiskovatelů a bojovníků. S každou další povídkou je zřejmější, jak se autor bál světů, které si vysnil, ale zároveň je miloval. Chtěl je dál poznávat a objevovat, popisovat a vytvářet. „Polaris“ je krásnou, temnou statí o tom, jaké poselství nám Polárka přináší.
Za stěnou spánku
Jedna z nejzajímavějších povídek už proto, že se zde objevují scifistické prvky. Lovecraft naprosto přirozeně představuje nástroj, který je určen pro mimosmyslovou (telepatickou) komunikaci. Povídka má výraznou pointu, která je skoro až básnická. Na této povídce především je patrné, že i Lovecraft považoval své představy za projevy šílenství, přisuzoval je lidem nižším. Ale je pravdou, že představám uvěří i osoba vzdělaná. Povídka by krásně zapadala do „Draculy“, kde by mohl být chovanec z povídky sousedem Renfielda. Jen Joe Salter má vize mnohem větší, mnohem... kosmičtější. Ano, tady se poprvé hlouběji setkáváme s kosmickými silami, které jsou pro Lovecraftovu tvorbu tak důležité.
Paměť
Velmi krátká povídka – má pouze jednu stránku –, lze ji chápat jako anekdotu s velmi temným podtextem, ale stejně tak jako silnou alegorii. Navíc se zde setkáváme se dvěma prvky, které Lovecraft jinak využívá zcela minimálně. Je to er-forma a přímá řeč. Téhle krátké povídce. Zajímavá pointa krásně vyplyne z vyznění celého příběhu. Nikdy jsem na krátké povídky nebyl, asi je neumím psát, ale tahle je prostě dobrá a já bych se za takovou určitě nestyděl. Překladatel si poměrně dobře poradil se jmény Than a Man. I čeština je krásná. Jen Genie přece jen možná není úplně Duch, ale tak na duchy jsme zvyklejší.
Starý poděs
Lovecraft pohrdá lidmi nižší kasty. Anebo je jen nechá trpět ve vizích, které sužovaly jeho samotného? Asi nelze konkrétně odpovědět, ale z jeho popisů jednoznačně čiší, jak jsou mu někteří lidé odporní, jak se jich doslova štítí. Pointa příběhu už je přece jen trochu provařená a v dnešní době nijak skvěle nenadchne. Spíše je důležitější to, jak sledujeme lidský rozklad a rozpad. Strach samotného Lovecrafta, že i on, muž vzdělaný a urozený, by se mohl stát jedním z těch, kterými pohrdá. Anebo kterých se jen bojí?
Proměna Juana Romera
A zase tu máme trochu té spodiny. Povídka je o přeměně, o níž se v konečném součtu nic nedozvíme. Tak trochu „Dagon“ v jiné podobě a s ještě méně popisy děsu, který se tam někde skrývá. Pocit z neznáma je navozen obrovskou dírou, v níž se může skrývat cokoli. Vlastní proměna Juana Romera je nám utajena. Co se přesně stalo? Nevíme. Trochu zklamání v závěru, ale tak Lovecraft měl svůj styl, kterého se držel. Jen téhle povídce by více popisnosti slušelo.
Bílá loď
Krásná, krásná povídka. Nádherná imaginativní projížďka lodí, která pokračuje a končí... No, nebudu to přece prozrazovat. Lovecraft byl i básníkem, ale hlavně, měl úžasnou představivost, která se v tomhle dílku rozjela zase jednou na plné obrátky. Dostáváme se na vysněné místo. Ale to není tématem téhle práce. Tématem je otázka: Co když se dostaneme na vysněné místo? Bude nám stačit anebo budeme chtít víc? Odpovězte si sami a pochopíte, jak se Lovecraft díval na své tužby a na své sny.
Jak bylo zahlazeno město Sarnath
Kdo s čím zachází, tím také schází. A není tu navíc náznak nějakého vodního božstva? Kdyby jen náznak! Lovecraftovo universum se rozrůstá a tenhle příběh nám vytváří opět nový svět, který jako by zapadal do snového světa Bílé lodi, ale zároveň měl velmi blízko k Horám šílenství. A to všechno ve fantasy hávu, který by Lovecraft mohl využívat klidně častěji
Výpověď Randolpha Cartera
Pro mě osobně jedna z nejlepších hororových povídek téhle sbírky. Nevíme, co se děje, vůbec netušíme, na co muž v hrobce narazil, ale stejně jsme vyděšení, jako je vyděšený jeho společník, který děsy poslouchá přes telefonní kabel. Velmi pěkně napsaná a promyšlená povídka. A hlavně ten konec! Poslední věta je skutečně skvělá. I když je podobná pointa v současné době ohraná, z Lovecraftova stylu dýchne něco, co je jiné, starobylé a prostě děsivé. Výborná povídka.
Ulice
Pro mě osobně možná jedna z nejslabších povídek. Pokud říkám nejslabších, myslím tím nejslabších z hlediska hororového. Hororová atmosféra se zde vytrácí naprosto a my v podstatě sledujeme výpověď o životě jedné americké ulice, která se postupně měnila a která byla svědkem konspiračních událostí.
Hrůzný stařec
Kdo je vlastně ten stařec? Jen nějaký démon? Mefisto? Anebo sám ďábel? Je to hrůzný stařec, tenhle Děsivec. Jen se ptám sám sebe, proč se povídka jmenuje „Hrůzný stařec“, když v příběhu samotném je „The Terrible Old Man“ překládaný jako Děsivec. V tomhle případě bych zanechal terminologii stejnou, jako je tomu v originále. Pokud se týká povídky... Ano, je to vlastně příběh o tom, jak je zlo potrestáno ještě větším zlem. Partička zlodějíčků si vyskočí na někoho, kdo umí skákat ještě výš. A tenhle Děsivec si hrozně rád povídá s láhvemi. Dobrá povídka, trochu i překvapivá.
Ultharské kočky
Povídka, jejíž pointa je známá od začátku, což v tomhle případě ani tolik nevadí. Proč nezabíjet kočky? Protože se vám ty mrchy pomstí – a možná také proto, že je Lovecraft obdivoval a miloval. Lovecraft se nevyžívá v naturalismu, ale jeho náznaky jsou skutečně skvělé. Představivost pracuje na plné obrátky a my vidíme, jak se kočky živí na dvou odporných starých lidech, kteří se tolik vyžívali v jejich zabíjení. Povídka napsaná klasicky lovecraftovsky, ale přesto je ve svém výsledku mnohem obraznější – a modernější –, protože si dokážeme představit, co kočky v domě udělali a proč pak nechtěli ani mlíčko.
Strom
Lovecraft napsal řeckou báji. Máme dva sochaře, kteří mají zakázku, jež z nich může učinit nejlepší umělce své doby. Jsou to dva přátelé, kteří se nikdy neznesváří, a to i přesto, že jsou tak jiní. Tahle povídka není o samotném dění, ale právě o dvou sochařích a jejich vztahu. Bylo jejich přátelství skutečně tak silné? Anebo tam bylo velmi mnoho pochyb? Jak to vlastně celé skočilo? Povídka, jejíž závěr vůbec není jednoznačný.
Celephais
„Celephais“ aneb povídka o tom, jak je snový svět reálnější, pro některé přijatelnější, než svět skutečný. Téma, které má Lovecraft velmi rád. Povídka navazuje na „Bílou loď“ a „Za stěnou spánku“ a snaží se stavět rovinu mezi skutečným světem a světem snovým. Lovecraft se tématikou rád zabýval, ale jednotlivé povídky se od sebe moc neliší a „Celephais“ mi přijde nejslabší, i když její pointa je krásně poetická a patetická.
Z neznámého světa
Jedna z prvních povídek H. P. Lovecrafta, která navazuje na odkaz šíleného vědce Viktora Frankensteina a jeho výtvoru. Povídka jakoby odkazovala na film „Re-Animátor“ a povídku, podle které byl film natočen. „Herbert West – Reanimátor“ by se měla objevit ve druhé souborné sbírce Lovecraftova díla.
Chrám
Nejdelší povídka sbírky a možná i jedna z nejlepších. Poslední zpráva kapitána ponorky – zdůrazňuji německé ponorky –, což je pro povídku a její vyznění velmi důležité. Proslovy, které německý kapitán má, jsou jednoznačně ukázkou toho, jak se Němci považují za nadřazené, jak dokonce i mezi svými vidí rozdíl. I když jsem si skoro jistý, že tahle povídka nebyla psaná se záměrem pobavit, nad některými hláškami jsem se skutečně pousmíval. Pointa očekávaná, ale jinak velmi dobře odvedený kus práce.
Nyarlathotep
Mýtus Cthulhu se v téhle sbírce příliš neobjevuje, skoro se dá říci, že je ještě v plenkách. Ale jsou zde určité náznaky, především v povídce „Dragon“ a pak v „Nyarlathotepovi“, který je jednou z postav, jež je pro mýtus důležitá. Jedná se v podstatě o posla „bohů“. Povídka mýtus Cthulhu uvádí, ale samotná není nijak závratně zajímavou.
Obrázek v domě
Velmi, velmi dobrá povídka, která mi v určitém smyslu přišla modernější než všechny ostatní. Máme zde nějakou tu konverzaci, i když přímou řeč nevede vypravěč, ale pouze osoba, s níž se setkal. Lovecraft uvádí svou lásku k neznámu a k neobjevenému, což je v tomto případě Afrika, která skýtá mnohá tajemství. Podobně jako Antarktida, která je velmi důležitá pro jedno z nejlepších a nejznámějších děl tohoto autora. „Obrázek v domě“ osobně považuji za nejlepší povídku, která se ve sbírce nachází. Mimochodem povídka, kde se poprvé objevuje město Arkham a Miscatonic.
Fakta ohledně zesnulého Arthura Jermyna a jeho rodiny
Šílenství a Afrika jsou spojeny v povídce, která zakončuje sbírku a zakončuje ji důstojně. Pointa je jasná ještě před dočtením, připomnělo mi to povídku „Výpověď Randolpha Cartera“.
Josef Škvorecký: Podivný pán z Providence
Velmi dobrý rozbor Lovecraftovy tvorby i osobnosti. Škvorecký poukazuje na svou lásku k žánru, ale i na to, že žánr považuje za pokleslý. Rozdělování umění na vysoké a pokleslé jsem nikdy nemiloval, ale to by pak estetičtí kritici neměli o čem mluvit. Kritika je na místě, ale nekritizoval bych Lovecrafta za jeho náměty a za jeho světy, kritizoval bych jej za to, že psal beletrii tak málo a že se nedokázal vypracovat na vyšší úroveň. Třeba na úroveň svého vzoru – Edgara Allana Poea.
Sbírka je ukázkou toho, že Lovecraft měl ve své tvorbě poměrně široký záběr, ale objevují se zde obdobné prvky – šílenství, kobky, neznámo a zvláštnost kontrastu mezi realitou a snem, kdy sen je většinou považován za variantu mnohem přijatelnější. Vydání sbírky je skutečně skvěle provedené, překlady jsou v některých případech výtečné, a pokud se týká ilustrací, to je nádhera. Nemůžu se dočkat, až vyjde svazek druhý. Procenta jsou i za profesionalitu vydání.
Hodnocení: 80%
