Hellraiser III: Peklo na Zemi
Hellraiser III: Hell on Earth
USA, Kanada, 1992, 93 minut
Režie: Anthony Hickox
Scénář: Peter Atkins a Tony Randel podle postav Cliva Barkera
Hrají:
Kevin Bernhardt (J. P. Monroe / Pistonhead Cenobite)
Lawrence Mortorff (Bum)
Terry Farrell (Joanne Summerskill)
Ken Carpenter (Daniel Fisher / Camerahead Cenobite)
Tak jsem se pustil do dalšího dílu série „Hellraiser“ a popravdě jsem si začínal říkat, jak je možné, že se série dobrala až devátého dílu, který je prozatím posledním, jenž byl natočen. Film „Hellraiser III: Peklo na Zemi“ má v podstatě pouze dvě silné stránku, a těmi jsou Cenobité a gore triky, které jsou spojené s cenobitsku činností. A tentokrát si ty Cenobity skutečně užijeme se vším všudy.
Opět se nám trochu rozvíjí mytologie, ale v podstatě jde jen o to, že se zdůrazňují informace, které jsme získali s druhým filmem. Znovu se opakuje scéna toho, jak se z kapitána Elliota Spencera stal tvor, který je všem známý jako Pinhead. Ještě že to česky není Jehelníček. Na Pinheadův zrod ale není primárně zaměřeno, protože hlavní postavy jsou obyčejní lidé, kteří hledají pravdu anebo něco víc.
Majitel klubu a člověk, který si chce užívat života plnými doušky, získává do vlastnictví skulpturu, která má na jednom místě cosi, co připomíná obličej Pinheada. Muž velmi záhy zjistí, že socha si žádá krev, anebo ještě lépe, rovnou celá těla, aby bylo rychlejší to, čeho chce Pinhead dosáhnout. Ano, český a anglický název mluví jasně – Cenobité se chtějí podívat za Zemi a rozpoutat peklo přímo v ulicích.
Cenobité v ulicích nejsou špatným nápadem, ale už jde opravdu jen o efekt a o to, jaké nové tváře se zde objeví. Jsou zde noví Cenobité, ale místo toho, aby byli děsiví, jsou spíše směšní. Bylo vidět, že už se tvůrci až moc snažili rozšířit pekelný svět, ale ani jeden nový Cenobit nedosahuje děsivosti těch původních. O tom, že by film na diváka přenášel stejně depresivní pocity jako snímek první, už se pak opravdu nedá mluvit.
V rámci série je snímek „Hellraiser III: Peklo na Zemi“ poklesem v kvalitě a ze tří prvních je rozhodně nejhorší. Jsou zde pěkné scény, anebo spíše pěkné záběry – například Pinheadův vstup do kostela je úchvatný – ale jsou to jednotlivosti, které zaujmou, nikoli celek, který by dokázal diváka pohltit. Cenobité už na mě nedokáží působit tak děsivě a depresivně jako dříve, jsou to prostě démoni, kteří kolem sebe rozsévají smrt a bolest. A pořád je dokáže sejmout jedna malá kostka.
Hodnocení: 40 %
