A máme tu zase jeden nábožensky laděný horor, kde se nám střetává víra s vědou a jak je známo, tyhle dvě holky se nemají moc rády. Hilary Swank se ovšem pokouší dokázat, že věda má navrch, ale tohle je horor, takže hádejte, kde asi bude pravda?
The Reaping, USA, 2007
Režie: Stephen Hopkins
Scénář: Carey Hayes a Chad Hayes podle příběhu Briana Roussoa
Tenhle film je plný hororových klišé. Připadalo mi, že všechno, co tu je, už bylo někde jinde. Příběh není okopírovaný, to zase ne, ale prostě různé detaily, jednotlivé scény, postavy, člověk už je viděl někde jinde. Ale co je důležitější, film proto není naprostou slátaninou, ale naopak, funguje docela dobře. Shrnuto a podtrženo. Tohle je prostě naprosto průměrný film, ovšem natočený vcelku dobře. Na začátku shrnutí, tak to pojďme trochu rozvést.
Hlavní postava filmu je profesorka Winterová v podání Hilary Swank, která je spolu se svým kolegou přivolána do silně věřící vesnice, kde se jezero zbarvilo krví. Ta silně věřící vesnice je důležitá, protože obyvatelé města mají za to, že za krev může malá holka, která zde našla mrtvého bratra. Obyvatelé mají pocit, že je to nějaký Boží trest, Winterová má zase pocit, že je to pitomost a že za to může nějaká bakterie. Jenže se začínají dít věci. Mrtvé žáby, mrtvé krávy a najednou se zdá, jako by obyvatelé Havenu trpěli pod biblickými deseti ranami egyptskými. Proč ne. Já osobně mám biblickou tématiku rád a v hororu vůbec, takže pro mě plus. Ale pak tu máme ona klišé, která jsou... no prostě klišé.
Už hlavní hrdinka sama. Její postava má temnou minulost, neboť její dcerka byla zavražděna a ona se z tohohle traumatu nikdy nevzpamatovala. Něco podobného – odkaz minulosti – bylo třeba v Noční můře se Sarah Michelle Gellar. Dál člověk, který si najme nebo pouze požádá o pomoc hlavního hrdinu a nakonec se z tohoto žadatele vyklube pořádný grázl, viz třeba Loď duchů. Hrdinka nevěří přehnaným teoriím a vše chce vysvětlit racionálně, i když je jasné, že to prostě nepůjde. Tohle je tak trochu v každém hororu, kde se nám objevuje nějaké to nadpřirozeno. A to není všechno. Najdete tu mnoho scén, které jsou tolik klišovité, že se na ně stejně kouknete rádi znova v trochu pozměněné podobě.
Hilary Swank mě osobně překvapila výběrem tohoto filmu, protože v posledních svých snímcích mi seděla jako herečka, které jde hlavně o umění a točí filmy, které mají šanci oslovit nejen publikum, ale také kritiku. S tímhle filmem obojí nedokáže, ale přesto si myslím, že svým výkonem rozhodně nic nezkazila a je ústřední postavou, která na sobě nese děj i tíhu celé situace okolo Havenu.
Film nemá úplně rychlý spád, ale přesto myslím, že děj není nijak rozvláčný a snaží se příliš nenudit, i když nutno přiznat, že to se mu možná trochu nedaří. Akce zde moc není a přesto, že by si film mohl pořádně pohrát s lidskou představivostí a pořádně šokovat, vydal se jinou cestou a násilí nám přináší spíše z druhé ruky než přímo. V jiném filmu by byl detailní záběr na to, jak si matka dívky, která je viněna ze všech hrůz, vystřeluje mozek z hlavy, ale tady ne. Kamera uhne a raději sleduje vyděšenou Hilary Swank, které jsem tedy tuto grimasu nevěřil ani na chvíli. V tomhle ohledu si tedy myslím, že si filmaři mohli trochu s filmem pohrát. Nemuseli zrovna ukazovat létající mozek, ale trochu v některých okamžicích přitvrdit by filmu myslím neuškodilo.
Na Krvavou sklizeň se tedy není radno dívat s tím, že přinese něco nového a něco super zajímavého. Ale přesto si myslím, že ten film není úplně k zahození a nutno přiznat, že i Hilary Swank v některých chvílích vypadá jako pořádná hollywoodská kočka, i když mně osobně sedí i v ostatních záběrech.
