La novia ensangrentada
Španělsko, 1972, 100 minut
Režie: Vicente Aranda
Scénář: Vicente Aranda a Matthew Lewis podle příběhu Sheridana Le Fanu
Hrají:
Simón Andreu (Manžel)
Maribel Martín (Susan)
Alexandra Bastedo (Mircalla Karstein)
Dean Selmier (Doktor)
Sheridan Le Fanu je poměrně oblíbený autor, jehož tvorba už byla několikrát adaptována, a to v podstatě již od počátků kinematografie. Nejstarší celovečerní adaptací je snímek „Upír aneb podivné dobrodružství Davida Graye“, ale ještě před tím, na počátku minulého století, byly natočeny dva krátké filmy podle básní tohoto autora. Na Necronomiconu jsem se pak zabýval filmy Krvežízniví milenci a „Let’s Scare Jessica to Death“, které byly v obou případech natočeny podle jeho díla.
V obou případech se jedná o adaptaci jediného příběhu, který se jmenuje Carmilla. Pravděpodobně se jedná o nejslavnější, anebo minimálně o nejadaptovanější dílo tohoto autora, protože španělský snímek „La novia ensangrentada“ (v překladu „Krvavá nevěsta“, anglicky uváděno jako „The Blood Spattered Bride“) je také inspirováno příběhem Carmilla. Jen tak mimochodem pro zajímavost, z díla Sharidana Le Fanu vycházel třeba i český snímek „Svatba upírů“ anebo o něco starší televizní kousek „Hostinec U létavého draka“.
To by byl trochu průřez toho, jak Sheridan Le Fanu ovlivňoval filmovou tvorbu po celém světě. Teď už ke snímku „La novia ensangrentada“, který mi prostě sedl. V hlavní roli máme ženu, která se právě vdala, ale až po svatbě zjišťuje, že její manžel má rád sex, chce ho pořád, ale co je horší, začíná být celkem násilnický. Není to nic tak hrozného, ale přece jen, každému by se tohle líbit nemuselo. Co víc, novomanželka se se svým chotěm přestěhovala do jeho sídla, kde postupně zjišťuje, že minulost celého jeho rodu je trochu jiná než taková, která by se dala nazvat poklidnou.
Susan, ona novomanželka, začíná mít zlé sny, jež nakonec vyústí v to, že se objeví žena, která se identifikuje jako Carmilla. Vzhledem k tomu, že v minulosti rodu byla jakási Mircalla Karstein, začíná se zadělávat na nějaký problém, který by měl vyvstat hlavně manžílkovi, protože ženy na něj mají spadeno. Nemůže si jen tak brát jejich tělo. A tak se opět na povrch dostávají hlavní témata příběhu – upírstí, lesbismus a vlastně i postavení ženy v mužské společnosti.
Španělské pojetí je celkem zajímavé, je ve své přirozenosti a sklonu k mírnému naturalismu hodně podobné tomu italskému. Takový přístup rozhodně není na škodu. Tenhle film se nestydí zobrazovat to, co vidí. To je dobře. To, že finále je pak trochu slabší a možná až moc protahované, to už je věc druhá. Nepomáhá tomu ani podivná hudba, která mi přijde až televizního charakteru. Snímek ale má myšlenku a daří se mu ji prezentovat zajímavým způsobem, bohužel už ji neumí vypointovat.
Hodnocení: 65 %
