Martin Moudrý a Mark E. Pocha: A bude hůř!
Vydalo nakladatelství X-Stream, 2010, 123 Kč
Již na konci loňské roku se na pulty Česka a Slovenska dostala poměrně útlá a svým vzrůstem nevelká knížečka, která se však honosí obálkou, jež dokáže upoutat pozornost. Na obálce se toho píše skutečně hodně a kromě jmen autorů zde najdeme tento text: „A bude hůř! – Sbírka splatterových povídek (tak drsných, že je musel překládat slepý chlapec)“. Obálka je lákává, název méně a „podtitul“ vás může, ale nemusí nechat chladnými. Jenže ona obálka trochu lže a to je na tom to nejhorší. Jsou nám slibovány splatterové povídky, ale těch se tak úplně nedočkáme. Osobně jsem si představoval, že krev poteče všude, ze stránek na nás bude kapat žluč a prsty se nám budou zaplétat do střev, jejichž konec se budeme bát najít, protože dobře budeme cítit, že obsah vnitřností neodešel s posmrtným uvolněním svalstva. V tomhle směru sbírka prostě zklame. Jedná se o krvavé povídky, jedná se i sem tam o horory, ale o splatter bohužel nikoli. Ale pojďme se postupně podívat na jednotlivé příspěvky. Prvních šest povídek je dílem Marka E. Pochy, poslední povídka – nejdelší – má pak v titulu jméno Martina Moudrého, který je známý mimo jiné také proto, že vytvořil třetí neoficiální pokračování Kulhánkovy „Cesty krve“.
Robin Mstitel
Povídka není z těch nejhorších, které Mark E. Pocha v této sbírce má, ale rozhodně se nejedná o nějaké skvělé dílo. Je to hlavně proto, že na první pohled je jeho styl hodně rozháraný a není jisté, co vlastně chce psát, jestli drsnou povídku s nespisovným stylem, anebo naopak spisovnou povídku plnou napětí a hnusu, který přichází na tom správném místě. V „Robinovi Mstiteli“ se to ještě docela daří. Líbí se mi jedna věc. Markovi jdou pointy. I tahle povídka ji má. Pěkně pasuje, hlavně když si člověk přečte jeho další povídky. Ale jen tak mimochodem, když králíček chytne ujíždějícího Roba za zadní kolo, myslím, že by se Robo nedivil, že najednou nejede, spíš by se divil, proč má tak rozedřený obličej z toho, jak vylétl z kola a projel se po zemi.
K povídce mám jednu technickou výtku. Čeština zná pojmy komiks i comics, které jsou v podstatě zaměnitelné, stejně tak zná i pojem komix, případně comix, ale ty již s předchozími dvěma zaměnitelné nejsou. Jako komix je totiž označován americký undergroundový komiks, který se rozvíjel okolo Roberta Crumba, S. Claye Wilsona a dalších umělců v 60. letech. Jedná se tedy o terminus technicus, do jehož kategorie se neřadí „Návrat temného rytíře“. Já vím, je to možná zbytečné rýpání, ale psát komix jen proto, že je to cool, mi nepřijde opodstatnitelné.
Dlouhý běh na krátkou trať
Krátká povídka, která se opět může pyšnit zajímavou pointou, ale to, co tomu předchází, je takové jalové. Potenciál pro splatter je tu obrovský, ale opět se žádné krvavosti nedočkáme. A mohlo to být drsné, mohly tu létat kousky masa, postava mohla klouzat na krvi nebo vnitřnostech svých spoluběžců, ale nic takového se nekoná. Prostě jen sprint – žádný dlouhý běh – na krátkou trať, kde se nic zajímavého nestane. Škoda. Závěr jen ukazuje na to, že Mark si vytváří anebo rád používá prvky nadpřirozena, postavy, které nad námi bdí a vstupují do děje, aby nám pomohli, nebo aby nám ukázali, jak vypadá peklo na zemi. Všechno je tak nějak ve svých začátcích a spíš můžeme jen čekat, kam se Markova tvorba posune.
Přežít
Opět povídka, která je možná až příliš krátká. Jsme vrženi do světa, který se očividně liší od toho našeho, ale jeho využití je spíše prvoplánové. Něco podobného by šlo napsat i v podmínkách normálního světa a možná by to vyznělo lépe. Pointa je tak trochu jasná předem, ale znovu musím zopakovat, že Markova schopnost ohledně point je velmi dobrá, i když se jedná o pointy tušené anebo dost neoriginální.
Smyčka
Prazvláštní povídka, která mě osobně mnoho neřekla. „Smyčka“ se mi prostě nelíbí, myslím si, že to mohlo být napsané mnohem lépe. Chápu, co tím asi autor chtěl říct, ale mohl to říct jinak, zajímavěji. Pro mě osobně je tohle nejslabší povídka celé sbírky. A kam se asi poděl ten splatter?
Nemilosrdně
Markovy delší povídky se mi líbí více. Tady se hlouběji dostáváme do světa, který je ovládán nadpřirozenými silami, v tomto případě je to prvek nebe a pekla. Sledujeme jeden den takového pekelného Victora Čističe. Jenže tomu zase něco chybí – krev. A zase to mohlo být setsakra drsné. Navíc násilí na seniorech je o něco hnusnější než násilí na „klasických“ dospělých. Ale jako kdyby se autor bál trochu rozjet. Zamrzí to.
Alma Mater Mortis
Hezká, docela vtipná povídka, které opět chybí hodně do toho, aby byla povídkou splatterovou. Ale univerzitu vrahů osobně uvítám, sám s tímhle nápadem už dlouho koketuji. V tomhle případě je podána zajímavě, i když nechápu, proč není více rozveden samotný masakr. To by bylo sakra splatterové. Škoda. Povídka měla obrovský potenciál. Na druhou stranu si ale říkám, že univerzita plná vrahů a jejich studentů by se uměla docela dobře bránit.
Quinton Cain
A na závěr povídka Martina Moudrého. Je na ní tolik vidět, jaký autor je Martinovým „Number One“. Samozřejmě je to Jiří Kulhánek, kterému se snaží svým stylem přiblížit. Nebudu psát, že kopíruje, v hláškách, které tu byly pronášeny, mi přišlo originality ažaž, a myslím, že pro tenhle styl je v České republice docela dostatečný trh. Ale co mi na povídce vadí? Tak kromě toho, že to má prvky Matrixu a finální filozofování je skutečně jak vysvětlení z „Matrix: Revolutions“, vadí mi především skutečnost, že je nám opět nabízen splatter, ale znovu je nám prodán příběh, který je především sci-fi, ze začátku tak trochu v Dickovském stylu, následně už čistě ve stylu Moudrého – drsné hlášky, drsný hrdina, který nakonec začíná pochybovat jako Rick Deckard v Blade Runnerovi. Rozhodně se však jedná o nejsilnější povídku v celé sbírce. Jen je škoda, že chlapci ani v jednom případě nezvládli napsat pořádný horor. Snad možná králíček nás uspokojí – alespoň pokud se krve týká –, i když ani on ne tolik.
„A bude hůř“ je sbírkou ucházející. Bohužel vhodnější přízvisko se mi nedaří nalézt. Respektive vhodnější ano, ale pozitivnější moc ne. Sbírku sráží hlavně skutečnost, že se vydává za něco, co není. To je škoda, protože nějaký pořádný splatter by si místo na trhu vždycky našel. Martin Moudrý nezklame, jeho povídka si drží vcelku dobrý standard. Kdybych měl hodnotit každého autora zvlášť, Martin by dostal 60%, Mark pak 40%. Ono by to šlo ještě upravit, hlavně dolů, ale budu trochu mírnější, protože jsem rád, že je možnost, aby zde vycházeli i takto malé sbírky, a to i s povídkami, které by, hlavně v Markově případě, šly ještě hodně vylepšit. Příště prosím – pokud nějaké příště bude – trochu víc krve a vnitřností.
Hodnocení: 50%
