M. R. James: Příběhy sběratele starožitností
Vydalo nakladatelství Plus, 2013, 349 Kč
V cestě za poznáváním tajů literárního hororu jsem narazil na knihu M. R. Jamese, kterého jsem do té doby neznal. Ale už název „Příběhy sběratele starožitností“ zní docela zajímavě, a tak by se mohlo jednat o docela pěkné kousky. Přece jenom, nějaké ty sběratelské kousky z hlediska strašidelných příběhů, to nezní špatně. A přesně to James ve své knize, která česky vyšla jako první díl ze dvou, nabízí. Takže se pojďme pěkně podívat na jednotlivé sběratelské kousky.
Podivná sbírka kanovníka Alberika
Uhle povídku beru jako trochu pomalejší rozjezd toho, co nás ještě čeká. Je tu jen naznačováno, není skoro nic řečeno naplno – to nás tedy bude asi provázet i u dalších povídek – ale měl jsem s koncem povídky pocit, že to skočilo tak nějak nijak.
Ztracená srdce
Tohle už je povídka, která dostojí svému žánrovému zařazení a skutečně se jedná o strašidelný příběh. Není nijak dlouhá, není nijak komplikovaná, je docela předvídatelná, ale má docela dobrou atmosféru, ač je v závěru moc vysvětlující.
Jasan
Kdyby byla povídka napsána více atmosféricky, je hodně povedená, ale takhle je to povídačka, kde se autor snaží čtenáře bavit, i když to není nijak vtipné, prostě jen odlehčené. Pak ale přichází závěr, na němž je patrné, že James rozhodně měl cit pro děsivé prvky a jeho fantazie dovedla zajít docela daleko.
Hrabě Magnus
Líbí se mi, jak James dokázal zajímavě pracovat s přímou řečí, což pro gotické a strašidelné příběhy až tak obvyklé nebylo. Možná proto, že to dovedlo nabourávat atmosféru, což se v případě této povídky děje. Ale je pravdou, že více ji nabourává skutečnost, že se autor neustále obrací na čtenáře. To je škoda.
Mezzotinta
Velmi dobrý nápad s jedním obrazem, který se mění. To samo o sobě je skvěle znepokojivé a velmi inspirativní, ale to se na to dívám jako autor. Příběh je opět velmi doslovný, ale tentokrát si to o nějakou tu doslovnost a vysvětlení vskutku říkalo. A hezky to cvaklo dohromady.
Číslo 13
Velmi znepokojivá povídka o tom, jak se člověk ubytuje v hotelu, který nemá pokoj číslo 13. Znepokojivost tu vychází z toho, jak je pokroucený prostor. Trochu mi to myšlenkou připomnělo „Trhlinu“, ale to jen tematickou spojitostí, děsivostí přece jen „Trhlina“ vyhrála na plné čáře.
„Jen hvízdni, chlapče, a já přiběhnu“
Není to přímo příběh o pokoji v hostinci, ale takový pokoj je zde důležitý. Hezky to tak navazuje na předchozí povídku. A je vidět, že James měl rád příběhy, kde šlo o něco děsivého, ale není o vyloženě popsáno, jen náznaky, prostě duchařský příběh. Docela to funguje, ale je otázka, jestli se nebude moc opakovat.
Poklad opata Tomáše
Takový ten trochu klasický příběh o to, že se člověk chce hnát za pokladem, ať už proto, že chce zbohatnout, anebo prostě proto, aby ho našel. A samozřejmě se mu to musí vymstít. Na téhle povídce je ale vidět, že si James celkem liboval v hádankách a dobrodružství, jen nedovedl být příliš akční.
Kůr v barchesterské katedrále
Postupné odhalování toho, co se tenkrát stalo. Tohle Jamesovi docela jde, minimálně v tomhle případě to funguje. Chce to přece jen trochu barvitější představivost, ale číst příběh někde sám, potmě, to by mohlo fungovat.
Magická síla run
Velice se mi líbí, jak James používá různé dopisy, vzkazy, poznámky. Text to velmi oživuje a na povídky, které jsou staré sto let, to působí velmi živě. Ve srovnání s Lovecraftem, který se tomuhle vyhýbal jako čert kříži, je to velmi osvěžující. Navíc jsou povídky velmi dějové, jako i v tomto případě, kdy jde o jednu pomstu, která se nakonec obrátí proti tomu, kdo se mstí.
Martinův korec
Příběh o jednom mrtvém muži, který byl pověšen za zločin, který podle všeho spáchal, ale všechno bylo trochu komplikovanější, než by se na první pohled zdálo. Velmi zajímavé podání povídky formou soudního zápisu, místy docela zábavného.
Pan Humphreyes a jeho dědictví
Další povedený příběh, kde se muži dostává nečekané dědictví. Jedná se o jeden z nejdelších příběhů ve sbírce a vlastně je to docela dobře. Tady bylo potřeba mít více stránek, trochu překvapí popis bludiště, i když osobně bych byl ještě popisnější.
Růžová zahrada
„Růžová zahrada“ je naopak jednou z těch kratších povídek ve sbírce, ale i v jejím případě počet stránek dokonale sedí. Prostě jen jedno podivné místo, kolem něhož se dějí trochu podivné věci, které postavy možná nerozdýchají.
Stalo se ve škole
Opět krátké, úderné a skvěle by se to vyjímalo v příbězích jako byly „Věřte nevěřte“. Docela i překvapí, jak je tu James poměrně popisný, hlavně v tom závěru, kdy skutečně není moc pěkné, co zde najdou.
Traktát Midot
Výborně vystavěná povídka, která má v podstatě detektivní zápletku s tajemstvím, ale navíc se do toho dostává ještě paranormální prvek. Skoro jsem si říkal, jestli by nebylo zajímavější, kdyby byl ten paranormální prvek pryč.
Jak zmizel a byl nalezen strýc Henry
Tady se James zase pustil do zajímavého způsobu vyprávění, a to formou dopisů. Není jich mnoho, jen čtyři, a naprosto to stačí. Skvěle tu graduje atmosféra a kulisy děsu jsou skutečně velmi nepříjemné. Popisovaný sen je skvělý... hororově skvělý.
Z dějin jedné katedrály
Náhled do historie jedné katedrály, kde jsou nejlepší hlavně popisy, které se objevují zhruba v polovině povídky. Finále bohužel vyznívá tak nějak do ztracena a zase se snaží trochu moc popisovat.
Deník pana Poyntera
A na závěr jeden kousek, který překvapivě ale není klasickou deníkovou povídkou, i když by to název naznačoval. Tady jde o to, že v jednom deníku se najde podivná látka. Prostě náhoda, která dovede změnit život.
Montague Rhodes James se k nám díky knize „Příběhy sběratele starožitností“ a následně i jejímu pokračování dostává v té nejlepší možné podobě a ukazuje, jak byl schopný hororovým autorem. Jeho strašidelné povídky fungují a jediné, co by se jim dalo vytknout, je určitá jednotvárnost, která se sem tam může do čtení vloudit. Knize „Příběhy sběratele starožitností“ se ale musí nechat především to, že je určena modernímu čtenáři a i sto let staré povídky se díky skvělému překladu Zdeňka Berana čtou samy.
Hodnocení: 75 %
