Matango
Japonsko, 1963, 89 minut
Režie: Ishirô Honda
Scénář: Takeshi Kimura, Shinichi Hoshi, Masami Fukushima a Sakyo Komatsu podle románu Williama Hope Hodgsona
Hrají:
Akira Kubo (Kenji Murai)
Kumi Mizuno (Mami Sekiguchi)
Hiroshi Koizumi (Naoyuki Sakuta)
Kenji Sahara (Senzô Koyama)
Ishirô Honda má ve fantastické oblasti filmu neskutečný záběr a dokazuje to právě snímkem „Matango“, který vybočuje jak z klasického kaiju filmu, tak i z ostatních sci-fi, která Honda do té doby natočil a která byla zaměřena především na záchranu Země před nějakou strašlivou hrozbou z vesmíru anebo i z nitra planety. „Matango“ je mnohem komornější snímek, který se většinu času odehrává na bohem zapomenutém ostrově.
Motiv robinsona je v literatuře i ve filmu poměrně oblíbený a scénáristé tohoto filmu si ho trochu půjčili, ač nikoli z Dafoeovy klasiky, ale z jiného příběhu méně známého Williama Hope Hodgsona. Tentokrát se nejedná o jediného člověka, který se na ostrově ocitne a nemá jak uniknout, ale je to celá skupina, která se musí společně snažit přežít a doufat, že je někdo zachrání.
Děj začíná jednou plavbou na jachtě, která v bouři nekončí příliš dobře a celá posádka je nucena přistát na neznámém ostrově, kde doufají, že doplní zásoby jídla a vody. Jenže jejich situace není taková, jak si mysleli, že je. Ona je ještě podstatně horší. To nakonec vede k tomu, že se setkávají s organismem, který na ostrově roste. Jsou jím houby. Zdálo by se, že to není nic tak hrozného, ale za houbami se skrývá ještě něco více.
Honda převedl do filmu poměrně tradiční hororový příběh s houbami a houbovitými organismy, pojal ho trochu dobrodružně, ale v závěru se již jedná o nefalšovaný horor, kdy sekvence s tvory je skutečně výtečná, hlavně v malé chatce je to prostě výborné. Honda ukázal, že mu nedělá problémy žánrový přesah a své diváky dokázal potěšit právě skutečností, že do závěru vložil hororovou sekvenci. Není to gotický horor, ale přece jen k němu místy nemá daleko.
„Matango“ je snímek, který není tradičním pojetím mýtu robinsona, ale přesto se mu daří dobře zpodobnit psychologické strádání, paranoiu a obecně náročnost celé situace, aby bylo možné přenést na diváka tíživost dané situace, ale stejně tak i napětí z toho, co se vlastně stane. Je to trochu odklon od klasických kaiju filmu, ale rozhodně ne odklon v negativním smyslu slova.
Hodnocení: 75 %
