Monstrum z jeskyně stínů
Beat from Haunted Cave
USA, 1959, 75 minut
Režie: Monte Hellman
Scénář: Charles B. Griffith
Hrají:
Michael Forest (Gil Jackson)
Sheila Noonan (Gypsy Boulet)
Frank Wolff (Alexander Ward)
Wally Campo (Byron Smith)
Když se řeknou padesátá léta, člověk si hned představí béčkové filmy, černobílé, které nemají příliš dobrý scénář, nijak ohromující vizuální efekty a samozřejmě i monstrum nebo něco z vesmíru v hlavní roli. „Monstrum z jeskyně stínů“ je přesně takovým filmem, který má scénář napsaný někde na záchodcích za Burger Kingem, kde člověk dostal průjem ze špatně propečeného masa, na které mu ještě nakydaly mírně nazelenalou tatarku, která mu rozhodně nepřidala.
„Monstrum z jeskyně stínů“ má velmi jednoduchou zápletku, skoro se chce až říct gangsterskou. Skupina zlodějů chce ukrást zlaté cihly, což chce docílit tím, že vyhodí do vzduchu důl, aby se místní policejní složky mohly soustředit na něco jiného. V klidu si pak s lupem utečou na běžkách s instruktorem Gilem. Jenže je tu jeden problém. Vlastně dva. Důl rozhodně není tak prázdný, jak si zloději myslí, a navíc Gil není nějaký hlupák, ale „kovboj“, který to má v hlavě srovnané a pro lásku a pravdu je ochotný udělat cokoli.
Jelikož je to klasický americký slaboduchý horor, nesmí tu chybět ani láska nebo něco jí podobného, což je v kontrastu s tím, jak se ženou zachází její současný partner, vedoucí party zlodějů. Je to vlastně buran, který všechny ovládá hlavně násilím a svou hranou dominancí, kterou mu stejně nevěříme. Ti ostatní jsou s ním prostě jenom pro peníze, nebo alespoň to z jejich charakterů vyplývá. Ale proto, že ty postavy prostě nejsou dobře napsané, tak je to jedno. Nějakou hloubku v podobném filmu nejspíš nečekáme.
Strach z neznáma je standardním kořením filmů padesátých let, ale v takovém provedení není o co stát. Efekty jsou na neskutečně špatné úrovni a já se jen divím, že téměř o 60 let dříve dokázal takový Georges Méliès mnohem lepší triky se starším vybavením. Co snímku ještě přidává, to jsou naprosto strohé, nesmyslné dialogy, které nejen, že neposouvají děj dál, ale hlavně naprosto nudí. Když už se mluví a nic se neděje, mělo by to být zajímavé nebo alespoň vtipné. „Monstrum z jeskyně stínů“ není filmem, který by se o něco podobného pokusil.
Nejsmutnější na tomto hororu je fakt že tu naprosto chybí nějaká atmosféra. Všechno je rozmělněno v nesmyslných dialozích, hloupém přehrávání nebo tichu, či naopak hudbě, která je skutečně nevhodně volena. Špatná práce se zvukem je vůbec dominantou filmu. „Monstrum z jeskyně stínů“ je jeden z těch „klasických“ hororů, pro který si 50. léta často zasluhují posměšky.
Hodnocení: 15%
