Rec 2
Španělsko, 2009, 85 min
Režie: Paco Plaza, Jaume Balagueró
Scénář: Paco Plaza, Jaume Balagueró, Manu Díez
Hrají:
Jonathan D. Mellor (Dr. Owen)
Óscar Zafra (Jefe)
Ariel Casas (Larra)
Alejandro Casaseca (Martos)
První REC z roku 2007 definitivně vyhoupl Španělsko na špici současné horrorové produkce. Celosvětový úspěch a otevřený konec spolu se slušným scénářem zaručil pokračování, a to jsme tu o dva roky později také měli. Díky hysterii okolo prvního dílu slaví „REC 2“ také úspěch, ale bohužel zdaleka nedosahuje kvalit prvního dílu.
Příběh, v prvním díle jen lehce naznačený, se zde rozvíjí velmi nečekaným směrem; a příběh je také to, co „REC 2“ táhne kupředu. Dosud nevídaná kombinace satanského okultismu, zombie horroru a exorcismu je to, čím druhý REC zaručeně překvapí. Vysvětlení událostí prvního dílu je překvapivé, originální a kupodivu nepůsobí uměle. Ovšem další stránky filmu, jako například herci, už za příběhem pokulhávají. Banda zásahové jednotky v čele s tajnůstkářským knězem jsou jedním slovem otravní, nelogicky se chovající nesympaťáci. Garantuji vám, že policajt Larra vás bude po prvních minutách v domě štvát tak, že budete mít chuť film vypnout. Ovšem korunu hereckému obsazení nasadí až hlavní protagonisté druhé poloviny filmu: skupinka tří španělských rozmazlených pubescentů. Od první chvíle na scéně jsem měl chuť jim všem třem nafackovat tak, že by je vlastní matka nepoznala, a neuvěříte, jakou budete mít radost poté, co jeden z grázlů facku opravdu dostane. Prostě a jednoduše, v hlavní roli je haštěřivá hromada Španělů a vy se za chvíli přistihnete, že rozhodně fandíte ďáblovi.
Skvělá atmosféra prvního dílu, tvořená částečně například i tím, že herci neznali celý scénář a v některých scénách jsou jejich reakce opravdu spontánní, je v díle druhém tatam a jedná se o čirou akci se spoustou střílení a křiku. Světlými chvílemi jsou lekačky, které nejsou špatné, a příběhové části, např. scéna se zombií za dveřmi a křížkem, kdy se vám začnou kontury příběhu rýsovat jasněji.
Asi nemusím připomínat, že se opět jedná o dokumentární kameru, v tomto způsobu natáčení se koneckonců první REC prosadil. Tady už jsme opět u klasicky otravné kamery, ze které za chvíli bolí hlava, jevu tak společného většině „found footage.“ Ačkoliv se musí nechat, že je až na občasné boty stále reálnější než v jiných filmech tohoto typu. A stejně jako v prvním díle, i zde se povedl konec. Sice nepříliš překvapivý, po zkouknutí tří čtvrtin filmu a se znalostí konce prvního REC si dáte jednoduše jedna a jedna dohromady, ale přesto slušný, a samozřejmě otevřený.
„REC 2“ už bohužel není takové překvapení svého žánru, jaké byl díl první, ale přes všechny mé výhrady si Španělsko neutrhlo ostudu a vcelku uspokojivě pokračuje v kolejích vyjetých prvním dílem. A já osobně se už těším na třetí pokračování, která mají přijít do kin v příštím roce. Ano, píši správně „mají:“ režisérská dvojice, podepsána pod prvním a druhým dílem, se rozdělila, a zatímco Jaume Balagueró točí „REC: Apocalypse“, což asi bude přímé pokračování dvojky, Paco Plaza tvoří „REC: Genesis“, což zase vypadá na prequel.
Hodnocení: 60%
