Skrýš
The Shelter
USA, 2010, 112 min
Režie: Måns Mårlind, Björn Stein
Scénář: Michael Cooney
Hrají:
Julianne Moore (Cara Harding)
Jonathan Rhys Meyers (David / Adam / Wesley)
Jeffrey DeMunn (Dr. Harding)
Frances Conroy (Mrs. Bernburg)
Dva nepříliš logicky propojené filmy. Alespoň to je můj dojem ze „Skrýše.“ První půlka je vynikající psychothriller, který bych se nezdráhal hodnotit velmi vysoko. Ovšem druhá půlka je nelogická slátanina, která míchá šamanismus, křesťanství, vědu, kouzla a bůhvíco ještě. Věčná škoda, od M. Cooneyho, který napsal např. skvělou "Identitu" jsem čekal mnohem více.
Obě půle "Skrýše" jsou spojeny hlavní rolí, které se zhostila skvělá Juliane Moore jako psychiatrička, které její otec, též psychiatr, předhodí v rámci jakéhosi rodinného pošťuchování zvláštní případ rozpolcené osobnosti (Jonathan Rhys Meyers, chronicky znám ze seriálu "Tudorovci"). Moore má samozřejmě malou dcerku, na kterou má málo času, takže jí neustále hlídá její bratr, za kamaráda má dobromyslného doktora, atd. To je nástin první půlky filmu, která má skvělou tíživou atmosféru, uvěřitelného šílence Meyerse a racionální, ačkoliv věřící doktorku Mooreovou. Konflikt mezi nimi táhne film snesitelným tempem kupředu, osobností se v našem šílenci objeví mnohem víc a my začínáme větřit něco divného.
To divné je to, že film s konečnou platností začíná stát za nic. Nasadí se hektické tempo, čachry s dušemi, hnusná slepá šamanka kdesi v lesích, která zase umí duši vysát, divná holka, šílenec dostane pifku na celou ústřední rodinu a začne jí vraždit, prznění křesťanské symboliky a tématiky, která má filmu dodat nějaký nádech okultismu či co. Naprostá matlanina všeho možného, a divák nemá nejmenší šanci cokoliv pochopit, což bude možná dáno tím, že to je celé jedna velká logická díra.
A je to škoda, řemeslně je film zvlánutý celkem solidně a Juliane Moore je herečka, která je schopna utáhnout celý film sama. A také ano, ve Skrýši působí, jako by hrála ve filmu o třídu výš. Nesmím samozřejmě zapomenout ještě jednou zmínit Meyerse. Zde hraje docela uspokojivě. Ale ani tito dva na to prostě nestačí. Takhle blbý scénář prostě nezlepší ani herci podobného formátu. Jako plus uvedu i konec, není to naštěstí takové strašné klišé, jaké jsem čekal, ale přesto nijak zvlášť nepřekvapí. Naopak, je to asi jediná logická pasáž filmu.
Ale ono by to možná šlo. Divák by byl schopen odpustit nelogičnost děje a chování hlavních protagonistů nebo takové známé kraviny, jako je „teď převedeme video do 3D a potom do zvukové stopy!!!“, ale to pouze pokud funguje atmosféra, pokud by to bylo něco neotřelého, nového. Ale tohle je téma, které už bylo natočeno stokrát a jednou a které ještě nesčetněkrát natočeno bude.
Hodnocení: 40%
