Skrytý
Skjult
Norsko, 2009, 95 minut
Režie: Pål Øie
Scénář: Pål Øie
Hrají:
Kristoffer Joner (Kai Koss)
Cecilie A. Mosli (Sara)
Bjarte Hjelmeland (Frode)
Marko Iversen Kanic (Roy)
Jak se tak zdá, After Dark HorrorFest se snažil v roce 2010 nasadit co možná nejvyšší laťku, která byla možná. Neříkám, že jsou zde filmy, které jsou silně nadprůměrné, ale jedná se o filmy, které se směle mohou zařadit k průměru, což je dobré. „Skrytý“ je v pořadí třetí, který jsem viděl – i když druhý, jenž z tohohle ročníku recenzuji – a i on si zaslouží tak nějak alespoň průměrné hodnocení. Hlavně proto, že i zde jsou chyby, díky nimž film postrádá tu správnou šťávu.
Celou dobu se nás snímek snaží přesvědčit o tom, že je to atmosférický horor, který nás bude děsit s každým krokem, s každou scénou, s každým střihem. A ono by to možná fungovalo, ono by to možná bylo dobré, kdyby se tu tolik netlačilo na pilu a snímek se nesnažil zbytečně děsit každou chvíli. Stává se velmi brzy předvídatelným a atmosféra, pokud zde nějaká vůbec byla, se vytrácí.
S atmosférou je to ve „Skrytém“ vůbec takové nejisté. Nevím, jestli je nejlepší nápad to do nás začít prát už od začátku. První lekačka je po pár vteřinách, ta další hned za pár minut. Je toho moc, a tak překvapivě, místo toho, aby měl film sinusoidový průběh, tedy takový, kdy se střídají vypjatá místa s místy klidu, chce být celou dobu na vrcholu napětí, čímž se staví sám proti sobě. Ze zajímavých možností a zvratů tak zůstává všechno rozmělněno v jedné vypravěčské rovině, která jako by neměla ani základní dějotvorné prvky. Prostě jen jedna velká kolize, která se vleče až do konce.
Celou dobu jsem si říkal, že jestli je vrahem sám hlavní hrdina, bude to docela provařené, trochu ve stylu Noc s nabroušenou břitvou, ale pořád to bude zvládnutelné a na průměr docela dobré. Jenže když závěr konečně přišel, nezbylo než si říct „Aha“ a film vypnout. Konec je skutečně to nejméně zajímavé, co se stalo. Kdyby tu byla nějaká pointa, kdyby tu bylo něco, co vás praští na solar, a vy nebudete moci nabrat dech, tak by se film dal hodnotit hodně vysoko, už jen proto, že vás celou dobu držel v tísnivé, děsivé atmosféře, a pak vám dal pecku, na kterou nezapomenete. Jenže tady ta pecka prostě chybí, a tak se celý film v závěru propadá v něco, co si jen stěží zaslouží průměrné hodnocení. Ale jak už jsem říkal, tohle není film, který by byl úplně propadákem, jen je ve své finální fázi zabitý.
Herecké výkony přece jen nejsou vůbec špatné, i když KK je na první pohled zvláštní člověk, který si s sebou nese problémy a je nám jasné, že to nemůže být úplně kladná postava. A tak se s ním nijak nesžijeme, neztotožníme se s jeho problémy a nefandíme mu, aby to všechno ustál, aby z problémů vyvázl se ctí. Spíš mu přejeme, aby ho někdo konečně střelil do hlavy, což se – bohužel – nestane.
„Skrytý“ tak není bahnem hororu, ale není ani úplně zajímavou sondou do norských lesů a do života jednoho muže, který přijel pohřbít vlastní matku, ale nikdy se k tomu nedostal. Trochu slasher, trochu psychologické drama, ale přitom ani jedno z toho není dotaženo do konce. Škoda. Pokud se týká severské tvorby, tak má „Skrytý“ přece jen blíže k „Rejkjavíku“ než k „Ať vejde ten pravý“.
Hodnocení: 45%
