Sladký dům hrůzy
La dolce casa degli orrori
Itálie, 1989, 82 minut
Režie: Lucio Fulci
Scénář: Gigliola Battaglini, Lucio Fulci a Vincenzo Mannino
Hrají:
Jean-Christophe Brétigniere (Carlo)
Cinzia Monreale (Marcia)
Lubka Lenzi (Mary Valdi)
Lino Salemme (Guido)
I kdybyste nevěděli, kdo je režisérem tohoto snímku, ale máte trochu nakoukaný italský horor, asi vám hodně rychle, hned po první sekvenci, dojde, že tvůrcem, který za tímhle „televizním“ snímkem stojí, je Lucio Fulci. Televizním v uvozovkách, protože podobné druhy brutality se v televizní hororové produkci prostě jen tak nevidí. Jenže Lucio Fulci byl vždycky svůj, což je jen dobře. Navíc italská televize očividně mívala trochu jiné standardy než třeba americká.
Nenechte se ale mýlit, protože tohle není klasický fulciovský horor, ona je to trochu i rodinná komedie, něco jako pohádka ve stylu „Kačenka a její strašidla“. Já vím, že to, co jsem napsal, asi zatím nejde moc dohromady, ale pokusím se to na ději vysvětlit. V první scéně se seznamujeme s manželským párem, který je brutálně zavražděn. Právě tady se gore ukazuje v celé své kráse a jsou zde záběry, které si většina filmů odpustí. Masky jsou nápadité, což hlavně při vyhřeznutém oku s divákem zamává.
Zbytek děje se ale soustředí především na to, že se někdo musí postarat o děti, které po mrtvých manželích zůstaly. Najde se takový pár, ale očividně to nejsou ti praví, protože nedokážou zajistit dětem dostatečné bezpečí. A tak se o ně musí postarat rodiče rovnou ze záhrobí. I když je to místy skutečně velmi rodinné, tak Fulci se nezapře ani ve výběru tématu, kdy právě záhrobí a posmrtný život jsou s jeho tvorbou nesmazatelně spjaty.
I když je úvodní část opravdu jako z klasického fulciovského hororu, vzhledem k tomu, že se zbytek zabývá hlavně dětmi, je to celé na Fulciho až nesmírně odlehčené. Není to moc dobré, protože je strašně moc vidět, jak je práce s dětmi někdy komplikovaná a tady ty dvě děti zrovna neměly tolik schopností, abyste jim ty jejich brečící scény věřili. Ve skutečnosti jsou celkem iritující. Ale snovost to trochu zachraňuje. Staré triky jsou prostě na první pohled pěkné.
Je to takový tradičně netradiční Fulci. Není to to celkově tak drsné, jak byste si přáli, ale není to ani tak zábavné, jak by se nám tvůrce snažil nakecat. Nejde nakonec ani tak moc o giallo, jako o strašidelný dům, který má možná trochu nečekané vyústění, jež by některým divákům klidně mohlo připadat jako nepříliš uspokojující. Osobně se mi ale spojení drsného hororu s filmem pro celou rodinu zamlouvá, jen to není dotaženo k dokonalosti.
Hodnocení: 60 %
