Solange: Teror v dívčí škole
Cosa avete fatto a Solange?
Itálie, Západní Německo, 1972, 103 minut
Režie: Massimo Dallamano
Scénář: Bruno Di Geronimo, Massimo Dallamano a Peter M. Thouet podle románu Edgara Wallace
Hrají:
Fabio Testi (Enrico „Henry“ Rosseni)
Cristina Galbó (Elizabeth Seccles)
Karin Baal (Herta Rosseni)
Joachim Fuchsberger (Inspektor Barth)
Dívčí škola, to je poměrně vděčné téma, které bylo v hororech zobrazováno mnohokrát. Dario Argento není jediným tvůrcem, kterého tato instituce doslova fascinovala. Massimo Dallamano dokázal, že tohle je látka, která má ještě hodně co říct a doposud není úplně vyčerpaná. I když není Dallamanovo pojetí příliš novátorské, stále se jedná o poměrně zajímavé giallo.
Ano, vracíme se opět k italskému žánru detektivních thrillerů, které jsou mezi fanoušky stále oblíbené, nutno říct, že naprosto oprávněně. Většinou dokáží spojovat skvělou atmosféru, kde neznáme vraha, spolu s příběhem, který je většinou dobře vystavěný. Vyznačuje se úmrtími, která jsou nápaditá (platí to i pro film „Solange: Teror v dívčí škole“, i když zde má vrah jasný vzorec zabíjení), a navíc je zde postava policejního outsidera, který není detektivem, ale přesto je tím, kdo skutečně vypátrá vraha, především pak proto, že úmrtí se jej určitým způsobem týkají. „Solange: Teror v dívčí škole“ předvádí vše vyjmenované v takovém světle, jaké je rozhodně přijatelné.
Učitel na dívčí škole Enrico má mezi studentkami svou mladou lásku. Trochu mu to komplikuje skutečnost, že je ženatý, ale zas takový problém to není. V jakém filmu je, že? Seznamujeme se s ním hned v první scéně, kde je jeho mladá přítelkyně svědkem vraždy, i když nemůže podrobněji říct, co vlastně viděla. Není to však vražda první a vůbec ne poslední. Nakonec dojde i na Enricovu milenku. Enrico je samozřejmě v hledáčku policistů jako předpokládaný vrah. Není ale dostatek důkazů. Enrico se sám vydává pátrat po tom, kdo je vrahem, aby očistil své jméno.
Film je trochu pomalejší a na poměrně dlouhou stopáž mu sem tam prostě dochází dech. Je to škoda, protože giallo by mělo být schopno udržet napětí co nejdéle, nejlépe po celou dobu. Tady se to nedaří a některé pasáže jsou až neskutečně tiché, nezajímavé a nudné. Zdlouhavé očekávání toho, co se stane, pomalé odhalování pravdy nakonec není napínavé, ale skutečně unavující. Oči diváka se snaží hledat nějakou jinou scenérii, kterou by se na chvíli zabavily. Je to škoda, protože příběh není špatný.
Giallo žánr vyžaduje hodně umu, aby byl film dobrý. Massimo Dallamano v sobě měl trochu toho daru, aby natočil skutečně dobrý film. Podařilo se mu natočit pouze dobrý film, který má pěknou zápletku, ale jen těžko je schopen se popasovat s mnohem napínavějšími a lepšími filmy, které v italské produkci vznikly. Přesto si myslím, že by se Massimo za svůj výtvor vůbec nemusel stydět. Bohužel ale závěr přece jen pokulhává za potenciálem.
Hodnocení: 55%
