Tales from the Crypt
Velká Británie, USA, 1972, 92 minut
Režie: Freddie Francis
Scénář: Milton Subotsky podle komiksu autorů Johnnyho Craiga, Ala Feldsteina a Williama M. Gainese
Hrají:
Joan Collins (Joanne Clayton)
Peter Cushing (Arthur Edward Grimsdyke)
Roy Dotrice (Charles Gregory)
Ralph Richardson (Strážce krypty)
„Tales from the Crypt“ je klasickou komiksovou sérií, která byla velmi populární v 50. letech. Původní série vycházela v letech 1950-1955 a na jejím základě byl pak natočen i seriál, který slavil velký úspěch. Seriál, respektive jeho první verze, běžela v letech 1989 až 1996, a druhá verze se právě chystá. Jedná se o velmi úspěšnou sérii, která se řadí po boku takových legend, jako jsou seriály „Twilight Zone“. Ještě mezi tím, než se na obrazovky dostal seriál, objevil se film, který navázal na komiksovou klasiku.
Film je klasickým povídkovým filmem, na který později – i s odkazem na komiksové základy – navázal Romerův snímek Creepshow. I tento film má rámec, který je dán tím, že se pětice lidí setká v kryptě, kde je tajemný strážce, který jim vypráví jejich příběhy – co se stane, když z krypty odejdou. Nejsou to hezké příběhy, ale je jen na postavách samotných, jak se ke svým osudům a hlavně ke svým blízkým zachovají. Varováni byli.
První příběh, který nese název „...And All Through the House“ je ukázkou toho, jak krásné mohou být Vánoce. Manžel připraví pro svou ženu drahý dárek, rozloží si noviny, začne si číst a ona ho zatím zabije. Jde pak uložit dceru a rozbalí si dárek, když najednou slyší v rádiu, že utekl vězeň v převleku Santy Clause. Kde asi bude hledat útočiště? Žena ani nemá čas uklidit mrtvolu manžela, když se musí bránit před tím, aby se vrah dostal do domu. Jenže je to Santa Claus a děti milují Santu.
„Reflection of Death“ je druhou povídkou, která vypráví o tom, co se může chlapovi stát, když své ženě zahýbá. Rozhodně se to nevyplácí a už vůbec se nevyplácí s milenkou jet autem a usnout. Dopravní nehoda není to, co člověk potřebuje. Povídka má pointu, která je přece jen trochu provařená, ale na svou dobu je dobrá a je dobře podaná. Navíc masky jsou zde parádní. V téhle a v další povídce jsou umrlci skutečně děsiví.
„Poetic Justice“ není poetickou spravedlností proto, že by byl vykonán akt jako z básně, ale že je spravedlnost vykonána skutečně s básní, která je napsána krví mrtvého. V povídce si hlavní roli střihnul Peter Cushing – spolu s Joan Collins z první povídky dvě největší hvězdy filmu. Příběh je vlastně o tom, jak mládí vytlačuje stáří a jak stáří žije z minulosti, která je dávno pryč. Pointa je zde skutečně dobrá, a tak nemá smysl jí prozrazovat.
„Wish You Were Here“ aneb „Přála bych si, abys tu byl“. Klasický příběh o tom, že člověk umře a pozůstalí si moc přejí, aby se mrtvý zase vrátil. Někdy se plní i na první pohled šílená přání, jako se to stalo v případě téhle povídky. Mrtvý se skutečně probudí, ale pozůstalá žena si uvědomuje, že nechce, aby se vrátil, moc chce, aby zůstal mrtvý. A tak ho znovu zabije. Zde je překvapivě blízký záběr na otevřené břicho a na vnitřnosti, což na svou dobu docela překvapí, i když pro zmírnění děsivosti je všechno bez krve.
Poslední povídkou je skvělý příběh „Blind Alleys“. Kdo s někým zachází, tím také schází, dalo by se parafrázovat. Hlavní postava je ředitel domu pro slepé a se svými chovanci nezachází právě nejlépe. Ti se rozhodnou, že se mu postaví, a jejich pomsta je neskutečně skvěle provedená. Uvězní ho a vytvoří mu jakousi uličku smrti, kterou musí projít, ale v které jistojistě zemře. Neskutečně chytrý příběh, který mě dostal.
Vůbec celý film „Tales from the Crypt“ je správně goticky hororový, povídky jsou originální a díky době i se skvělou vizuální stránkou. Gotiku filmu podtrhuje samotná krypta a také hudba v úvodu a v závěru – Bachova monstrózní fuga. Na svou dobu skutečně skvělý film, z kterého čiší, že byl natáčen především s britským štábem.
Hodnocení: 75%
