Václav Votruba: Šumavský Děs II
Vydalo nakladatelství Nová forma, 2018, 160 Kč
I když mě kniha „Insomnie“, kterou jsem četl před sbírkou „Šumavský Děs II“ tolik nenadchla, pustil jsem se do druhého dílu povídek z jižních Čech, respektive Šumavska celkem se zvědavostí. Těšil jsem se na to, na jaká místa nás Václav Votruba zase zavede. A jsou to návštěvy opět zajímavé, protože poznáváme nová místa, ale s tím, že jsou zde ještě ozvuky příběhů z knihy první. U knihy „Šumavský Děs“ jsem byl na názory na jednotlivé povídky trochu skoupý, teď to hodlám napravit.
Paní Emílie z Českého Krumlova
Už na první povídce je patrné, že tohle budě něco trochu jiného, než byla kniha „Šumavský Děs“. Jako kdyby nám Děs dospěl, anebo se prostě jen rozhodl, že se podělí o ty trochu drsnější příběhy. A hned tím prvním do toho šel docela dobře. Jsou zde momenty, které jsou hodně nepříjemné, taková je i pointa příběhu. Skvěle zasazené do místa, jen ta doba, kdy se povídka odehrává, není jasná, což je trochu na škodu.
Koleje pod lipenským jezerem
Docela se mí líbí, jak je Václav Votruba takový poovský, jak se snaží do těch povídek dát podobnou atmosféru, což splňuje i jejich závěr. „Koleje pod lipenský jezerem“ mají zajímavou mysteriózní atmosféru, a i když se vlastně jedná spíše o psychologické drama, finále je takové až filosofické, což ale není jen případ této povídky.
Hrobka ve Volarech
Další povídka, která hraje na atmosféru a které se hezky váže k místu. V tomhle ohledu jsou všechny povídky velmi dobře ukotveny. Hlavní postava je zajímavá, nejedná se o klasického hrdinu, kterého si hned oblíbíte, ale naopak o budižkničemu, jemuž nebudete nic extra pořád. Václav povídkou jen potvrzuje, že se spíše kloní ke gotickému a duchařskému hororu.
Soukromý hřbitov
To, co jsem napsal o minulé povídce, popírá autor povídkou další. Tohle už není gotický horor, tohle je moderní horor, rychlý, s dobrým tempem a bohužel pointou, která je tak nějak jasná od začátku. Dost to kazí název, který vlastně to hlavní prozradí. Je to škoda, ale nic to nezmění na tom, že povídka je hezky brutální.
Smrtka ve Vlachově Březí
Tohle je příběh ryze slovanský a hodí se sem výborně. Vlastně je to o tom, jak sedláci chtěli vyhánět zimu, jak pálili nebo topili Moranu, tedy v tomto případě Smrtku. Povídka má dobrou atmosféru, správně napínavou, tajemnou, ale tady se musí nechat, že závěr je takový, jak očekáváte. Navíc je popsán zajímavou vypravěčskou zkratkou, s níž se setkáte i u dalších Vaškových povídek.
Klekánice
Podobný překvapivě rychlý konec má i povídka „Klekánice“, kde se vypráví o jednom známém strašidle. Asi jste taky někdy někoho Klekánicí strašili, možná u bez toho, abyste měli nějakou jasnou představu o tom, jak vlastně vypadá. I když má povídka rychlý a očekávaný konec, ten průběh je zajímavější a posouvá povídku do žánru temné hororové anekdoty.
Bělouš
Povídka z trochu jiného soudku o tom, jak je nebezpečné míti doma v podstatě jakéhokoli mazlíčka. Tady na té povídce je vidět, jak se Vašek někdy drží zpátky s vulgaritami. Přitom zrovna tady by v jednu chvíli fungovaly. Ale nevadí, i tak je zde povídka s dobrým koncem. Rychlým, ale dobře napsaným.
Posednutí Anežky N.
Na téhle povídce bych docela rád ilustroval to, co mi na hororové tvorbě Václava Votruby trochu vadí. Tady je námět na horor celkem jasný, tohle je vymítání. Dalo by se to pojmout hodně standardně a je jasné, že by to bylo asi mnohokrát uvařené vymítání ďábla nic moc nového. Vašek se proto tématu ujme po svém, spíše dramatickým než hororovým způsobem. Atmosféra děsu tak jde do háje, ale příběh je zase relativně originální. Tady jsem měl ale strašně moc pocit, že vlastně neví, jak to dopsat, aby to skončilo nějak zajímavě. A to se nakonec bohužel nepovedlo.
Mrtvola
Povídka, která bude trochu evokovat Stephena Kinga a jeho „Tělo“. Ale je to především v tom nápadu, to pojetí už je lehce jiné, i když, pravda, ne zase tolik. Je to povídka o tom, jak ten nález něco změní, respektive jak nález určitou změnu potvrdí, a to především ve vztahu hlavních postav. Příjemná jednohubka, která není moc hororová, spíše taková k zamyšlení.
Záhadný trumpetista
Jo, tohle je příběh, který by se klidně mohl objevit v televizním seriálu „Věřte, nevěřte“. Má to tu správnou atmosféru, ten správný, trochu očekávaný vývoj. Povídka výrazně neohromí, ale ani nezklame. Dostanete přesně to, co chcete. Tady se mi chce napsat: Mise splněna.
Kat se zahalenou tváří
Kdyby tahle povídka se sbírky „Šumavský Děs II“ vypadla, asi bych se ani nezlobil. Je to povídka přemýšlivá, povídka, která se hodně zabývá tím, jak je člověk v dnešní době svobodný, pokud vůbec, je to spíše takové zamyšlení, které nikam nevede. Pro mě nejslabší povídka, která se sem trochu nehodí tím, jak je nedějová.
Pohřební vůz
Podobně jako „Záhadný trumpetista“ je „Pohřební vůz“ povídka, která má dobrou atmosféru, dala by se natočit jako díl nějakého televizního seriálu. Je tu skvělá proprieta, kolem které se děj točí, má to správně umrlčí atmosféru a nakonec i pointu, s níž Vašek asi nijak nepřekvapí, ale tady musela být.
Nemrtvý z Vyššího Brodu
Poslední povídka knihy „Šumavský Děs II“ je taková vlastně anekdota, která svou pointou překvapit může. Hlavně tím, že ten humor je zde celkem černý, nečekaný. Za mě je tohle velmi dobré zakončení sbírky, kterou považuji za nejlepší Vaškovu knihu, kterou prozatím vydal, tedy knihu beletristickou.
„Šumavský Děs II“ je za mě zatím nejlepší knihou Václava Votruby. Na povídkách je nejvíce vidět, že je autor vypsaný, že už má trochu lépe zvládnutou redakci příběhů i jejich korekturu. Ale i povídky samotné jsou lepší, mají lepší atmosféru a jsou místy opravdu hororové. Už to nejsou jen legendy, které se vypráví. Tady jsem měl skutečně pocit, že čtu horory. I proto hodnotím tuhle knihu jako nejpovedenější Vaškův horor.
Hodnocení: 70 %
