Vetřelec: Vzkříšení
Alien: Ressurection
USA, 1997, 109 minut
Režie: Jean-Pierre Jeunet
Scénář: Joss Whedon na základě postav Dana O'Bannona a Ronalda Shusetta
Hrají:
Sigourney Weaver (Ellen Ripley)
Winona Ryder (Annalee Call)
Dominique Pinon (Vriess)
Ron Perlman (Johner)
Člověka při sledování již čtvrtého dílu filmu „Vetřelec“ napadne, který film byl vlastně nejhorší. A já musím nakonec volit asi pro ten třetí, který byl v režii Davida Finchera. Sice se nesl v duchu prvních dvou filmů, ale „Vetřelec: Vzkříšení“ je vedle toho poměrně originálním dílem, alespoň pokud se týká jeho vizuální stránky a hlavně rozpracování vetřelecké mytologie, která zde dostává nový rozměr. Ale na druhou stranu mě tenhle čtvrtý díl opět zklamal.
První skutečnost, která mi vadí, je fakt, že Ripley na konci snímku „Vetřelec3“ zemřela. Ale tohle přece vůbec není problém. Prostě někde sebereme její krevní vzorky a pěkně si jí naklonujeme. A nejen to, rovnou si jí naklonujeme i s tím vetřelcem, co v ní pěkně rostl a na konci třetího dílu se narodil. Ne, přiznám se, že tohle neustálé oživování postav, které mají být dávno mrtvé, úplně není můj šálek čaje. Navíc to trochu zamrzí hlavně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář napsal Joss Whedon. I když je pravdou, že duchovní otec „Buffy“ má s oživováním svých postav bohaté zkušenosti, ať už právě v seriálu „Buffy, přemožitelka upírů“ anebo z komiksů, které píše.
Budiž, zkousněme tuhle skutečnost. Dostaneme se do světa, kde je Ripley mrtvá již dvě století. Vědci ji oživí, aby si mohli vypěstovat vlastní vetřeleckou královnu, která jim dá nové vetřelce, které si budou moct ochočit. No nápad prostě šílený a samozřejmě to nemůže skončit jinak, než že se vetřelci dostanou na svobodu. Navíc docela inteligentním způsobem – prostě zabijí jednoho ze svých, který kyselinou rozleptá podlahu a ostatní mohou uniknout. To vůbec nebyl špatný nápad.
Důležitý pro film je jeho režisér, Francouz Jean-Pierre Jeunet, který je známý po světě hlavně díky „Amélii z Montmartru“, kde však jeho vizuální cítění mělo trochu jiný směr. „Vetřelec: Vzkříšení“ má mnohem blíže k „Delikatesám“. I na příběhu je vidět, že chce být trochu jiný než předešlé filmy, a ukazuje nám, jak to může dopadnout, když je člověk skutečně chamtivý a snaží se za každou cenu dosáhnout úspěchu. Klonování a pěstování vlastních lidí, na které narážel i „Ostrov doktora Moreaua“, je zde opět žhavým tématem a je otázkou, zda by se mělo jednat o povolenou proceduru nebo nikoli.
„Vetřelec: Vzkříšení“ má štěstí, že se může pořád opřít o Sigourney Weaver, které skvěle sekundují především Winona Ryder, ale také Ron Perlman, či Jeunetův dvorní herec Dominique Pinon. V klasické úchylné roli se nám představí hororová legenda Brad Dourif. Všichni tihle ale dohromady upekli koláč, který je zevnitř prohnilý a kterému něco chybí. Především je to akčnost, která v podstatě vůbec nenavazuje na vojenskou přesnost Cameronových „Vetřelců“, naopak je to přece jen trochu snímek k zamyšlení a k rozjitření našeho zraku a imaginace. Právě proto je pro mě „Vetřelec: Vzkříšení“ trochu lepším filmem než třetí díl, ale zase ne o tolik.
Hodnocení: 65%
