17 szram
Replika, 2013, 384 stran
I pro tenhle svazek série se sešla známá jména i jména slibující kvalitu a různé polohy a odstíny hororového žánru. Ale proč to nevzít popořadě?
Nit příběhu „Komplex Kasandry“ Aleksandry Zielińské je smotána do krásného klubíčka, které postupně rozplétáte. Až biblický příběh o jednom sousedském přátelství mladé dívky, její spolubydlící a postaršího muže.
F. Paul Wilson přináší nervydrásající hororový thriller o chlápkovi, který se snaží pomstít vraždu své dcery. „Rozpruwacz“ („Slasher“) je napínavý a svižný, škoda jen, že pointa cvakne tak nahlas daleko před koncem. Paradoxně si ale nedokážu představit, že by se dala posunout nějak zvlášť dozadu.
Łukasz Radecki odvádí zpravidla vždy precizní práci. Nic nepokazím, když prozradím, že jeho „A czerwiec był piękny tego roku“ je vlkodlačí povídkou. Vždyť ona to prozradí hned na prvních řádcích sama. Zdá se, že u vlkodlaků nelze přijít již s ničím novým. Je tedy třeba zaujmout něčím jiným. Formou, stylem nebo samotným příběhem, který Radecki promyslel dobře a vyšperkoval skvěle doplňujícími citáty k tématu. Skladba příběhu, jeho postavy, Radeckého nezbytné dobře napsané gore a zajímavá pointa z tohoto tématicky provařeného tématu dělají hodně čtivou povídku.
S povídkou Ramseye Campbella „Z perspektywy czasu“ („The Retrospective“), mysteriózně tajemným příběhem o rodinném setkání, může mít zřejmě čtenář problém, nedokáže-li se na ni naladit. Možná obsahuje něco, co vyžaduje citlivější přístup, nebo naopak něco, co lze lehce přehlédnout a zdeformuje to náhled na povídku. Nevím. Pro mě ale zřejmě nejslabší záležitost z knihy.
Napravit se to pokouší hned Robert Ziębiński a jeho „Karolina“. Až pohlcujícím způsobem psychologický horor s výborně vykreslenou hlavní hrdinkou, svobodnou matkou tří dětí, a jejími všedními problémy. Rodiče pochopí, bezdětné vyděsí.
Poslední dobou mi přijde, že se Kazimierz Kyrcz Jr svou tvorbou vydává trochu divným směrem. „Skorodowany“ je vlastně typově docela podobný Campbellově povídce. Budu-li chtít být hodně cynický, tak to pojmenuji jako k smrti nezáživnou nudu o umírání a chlápkovi s rakovinou, který se vydá na hřbitov.
Ještě, že máme Carltona Mellicka III. To je totiž řízek, kterému se nepříčí vůbec nic. A nejlepší na něm je, že od něj čekáte čiročirou úlítlou bizarnost a on vás, už opět, dojme vcelku silným příběhem. V „Czerwony Świat“ („Red World“) o dvou bratrech v proměňujícím se postapokalyptickém světě. Z jedné strany tradiční Mellickův absurdně bizarní svět plný transexuálních lidskorybích mutantů, kurev, feťáků a smrtících červů, na druhou stranu dojemný bratrský příběh o životě s chladnou a nepřející matkou. Jeden z nejlepších záseků knihy. Mohl by už někdo něco od Mellicka přeložit do češtiny? Prosím!
„Bięł Łabedzia, bięl łabedzia“ Krzysztofa Maciejewského je ta z povídek, o níž vám název řekne vše. Je totiž stejně zvláštní a podivná, jak se jmenuje. Krzysztof Maciejewski servíruje netradičně zajímavý krátký úder o chlápkovi, kterému se začne vytrácet slovní zásoba a léčebné metodě, kterou pro zastavení této nákazy podstoupí.
„W obronie Rogera Herringsa“ („In Defence of Roger Herrings“) Grahama Mastertona je zajímavá hlavně tím, že ji Masterton napsal ve svých sedmnácti letech. A možná také tím, že vyvolá dumání, proč se objevila zrovna v této knize. Protože na milostných problémech hlavního hrdiny moc hororového tedy není.
Jacek Rostocki patří ke stálicím polského hororu i této série antologií. „Empatron“ je tvrdým příběhem z futuristického vězení, ve který byl proměněn hned celý ostrov. Vládnou v něm drsní dozorci, tuhý režim a podivné náboženství. Jeho součástí se má stát jeden z vězňů.
Dawid Kain je propagátorem podivínství a jeden z čelních polských představitelů tzv. bizarro fiction. Jeho tvorba není ani tak strašidelná, jeho spíše divná, podivná až bizarní. „Ciało/Krew“, příběh oddaného katolíka, přijímání těla a krve Pána a síly pomsty, se tváří normálně, ale jen na první pohled.
Mort Castle je skvělý spisovatel se zajímavými nápady a postupy. Ty pojí i ve svým způsobem klasické duchařině „Porada“ („Guidance“). To zajímavě pojímá jako zápisy ze školních porad či průběhu jednoho jediného školního dne, kdy školu navštíví nečekaná návštěva.
Výborný a ve svém podání nekompromisní drsný nášup s příměsí snuffu a podobných brutálních chodů. To je příběh „18+“ Pawła Waśkiewicze. Opravdová chuťovka. Stylový zákusek antologie.
Neméně chytlavá a strhující jsou „Przejścia“ Michała Gaceka. Psychologická pecka o chlapci, který si snad vysnil svou milou.
Americký autor Joseph Nassise v povídce „Syreni śpiew“ („Siren Calls“) zpočátku přichází s klasickou průměrnou a kýčem zavánějící (padesátkovou?) sci-fi hororovou zápletkou o výpovědi jediného přeživšího výsadku na cizí planetě. Povídku zachraňuje zajímavý a nejednoznačný závěr.
„Ouija“ Roberta Cichowlase, by se dala vnímat jako slabě průměrná či silně podprůměrná povídka o titulním předmětu, anebo taky jako zábavná a trefná parodie hororových postupů a stylů. Výběr je evidentně na samotném čtenáři či čtenářce.
Na závěr se vydavatelé vytáhli. Celou sérii antologií totiž uzavírá klasická „Legenda o Sleepy Hollow“ („Legend of Sleepy Hollow“). Zapomeňte prakticky na všechno, co jste viděli ve filmové adaptaci Tima Burtona. Aneb jak moc se může literární předloha a filmová adaptace lišit. Což ale vůbec neznamená, že by byla povídka slabší, jen je trochu jiná. Atmosférou a prostředím odpovídá, akcí a úderností jede na poměrně odlišné linii. Vládne slovem a obecním životem. Přirozeností, tajemností.
Obecně vzato i „17 szram“ se, stejně jako předchozí díly antologie, kvalitativně drží silného nadprůměru. Tentokrát ale s tím zajímavým poznatkem, že povídky polských autorů a autorek působí s přehledem zajímavěji a výrazněji, než těch zahraničních (čest výjimkám jako Mellick, samozřejmě). Což mě tak trochu vnitřně těší. V každém případě je i tento svazek opět ukázkou, kolik hororových autorů u nás ještě pořád neznáme a jejichž tvorba nás míjí.
