Hororový znalec nejen filmů, ale především knih a také hudby. Osobnost, která se v hororu vyzná jako málokdo a navíc o něm dokáže zasvěceně mluvit. Je také spisovatelem a autorem knižně vydávaných povídek.
Mistři hrůzy: Za život (2006)
11'01
2020
„I obtěžkal mladou nevinnou pannu a bylo to dobré… Tedy, jak pro koho.“
John Everson naneštěstí patří k těm hororovým autorům, kteří ač mají na kontě hned několik knih a ocenění (román „Covenant“ získal cenu Brama Stokera), k nám se přiblížil nejvíce polskými překlady a dosud jediným překladem do češtiny, povídkou v 25. čísle časopisu Howard. Zmiňovaný román v Polsku vyšel již před dvanácti lety, před dvěma lety mu tam pak vydali sbírku povídek "Cokolwiek zechcesz". Té teď nahlédneme pod záložku.
Svět by asi nebyl normální, kdyby se nejslavnější upírský příběh a nejslavnější románový upír nedočkali parodického zpracování. Jenže svět by nakonec zůstal stejný i bez tohoto filmu.
Československý žánrový pohled na fenomén zombie. V této knize je prostě „mrtvejch jak nasranejch,“ abychom citovali autora první povídky Jaroslava Mosteckého. A možná přijde i Erben. Karel Erben.
„Obyvatelé Samoi věří, že tetování je dar od bohů. Člověk, který zneužije tento dar, přivolá na sebe i svoji rodinu hanbu. V samojské kultuře je žít v hanbě horší než být mrtvý.“
Povídková klasika E. A. Poea byla zfilmována hned několikrát. Paradoxní je, že valná většina těchto filmových adaptací se skutečným obsahem a příběhem povídky nezabývá, bere si jen základní propriety (převážně spojené s kulervoucím názvem) a vypráví prakticky samostatné a zcela jiné příběhy. Jako třeba zrovna tato adaptace s Lancem Henriksenem v jedné z hlavních rolí z počátku devadesátých let, kterou jsme si domů nosili z půjčoven a vrtěli hlavou nad příběhem, který určitě Poe nenapsal. A užívali si při tom hudbu Richarda Banda.
Dean R. Koontz se vyznačuje hlavně schopností mrštně přebíhat v rámci fantastického žánru mezi hororem, sci-fi a mysteriózním thrillerem. A to jak v rámci své celkové tvorby, tak i v rámci jednotlivých příběhů. „Přízraky“ jsou však takřka čistým hororem, byť ani zde nezapomene příběh pomrkávat, že by se to nakonec mohlo vyvrbit i trochu jinak.
Už číst překlady původních děl do jiných jazyků než českých je trochu divné, obzvláště, když je pak hodláte recenzovat. Ale občas to je jediná cesta, jak objevit dílo u nás neznámého autora a seznámit se s ním. Od Harryho Adama Knighta jsme zde už tři jeho polská vydání recenzovali. Tak tady je čtvrté.
