Hororový znalec nejen filmů, ale především knih a také hudby. Osobnost, která se v hororu vyzná jako málokdo a navíc o něm dokáže zasvěceně mluvit. Je také spisovatelem a autorem knižně vydávaných povídek.
Przeraźliwe łoże (1967)
13'04
2019
Dvě po penězích chtivé sestry, důmyslný stroj na zabíjení a jeden muž s až neuvěřitelným štěstím. Aneb když jde o prachy, jde i o život.
Čerstvý vdovec musí svést nerovný souboj s děsivým indiánským démonem „jehož jméno nikdy vysloviti se nesmí, anžto jestiť vyhnanec jakž z nebes, tak i z pekla, bytost stranící se sfér duchovních i časových. Jméno jeho odstraněno bylo jest ze všech kněh i lejster, jakož i podoba zakázána všude, kde byl uctíván. Jest on vyděděnec a jest třeba báti se ho převelice, anžto umrlcové na pokyn jeho z hrobův vstanou, i slunce zhasne na nebesích.“
Bruce Campbell zřejmě věří, že má své fanoušky, kteří ho mají rádi. A on je má taky rád, proto pro ně natočil film, v němž se stal hlavním hrdinou. Ač nejsem žádný velký fanda Bruce Campbella (a když se to tak vezme, ani trilogie „Evil Dead“ a už vůbec ne následného seriálu – jaké rouhání!), na tuhle sebestřednou popkulturní hororovou komedii jsem se docela těšil. A bylo i proč.
Třináct českých hororových povídek v jedné sbírce, která brzy ukáže, jak je její název nepřesný a zavádějící. Natolik, že ji dostal až na tyto stránky.
V půlce devadesátých let se oblíbený hororový seriál uváděný charismatickým Strážcem krypty dočkal dvou celovečerních filmů. „Rytíř Démon“ je jedním z nich.
Vynikající hudebník, dvorní skladatel režiséra Davida Lynche, jehož filmovou hudbu jste určitě již slyšeli, aniž byste k tomu potřebovali vidět nějaký film, pro který ji skládal.
Auto, kára, bourák, žihadlo, ale také stará plechovka, pojízdná popelnice apod. Snad nic jiného tolik nesymbolizuje člověka ve dvacátém století, jako automobil. Pouhá věc, umělý stroj bez života a mysli, který však dokázal zmenšit svět a zcela pozměnit lidské chování a myšlení. Je to zřejmě první věc (nebudeme-li počítat zvířata, ale zvířata dnes za věc považuje jen ten největší zabedněnec), která vás napadne, jíž člověk dává jméno (náš pekáč se jmenuje Viktor), často mu přiděluje ve své hierarchii, rodinnému statusu či obecně žebříčku hodnot svého života mnohem větší místo a prostor, než by si zasloužila. Na druhou stranu, vědomě opomíjí zjevná fakta. Tolik se brojí proti zkázonosnosti tvrdých drog (registrovaný počet úmrtí následkem požití drogy za rok 2003 je 124 obětí), ale fakt, že prostřednictvím aut ročně přijde o život mnohem více lidí (749 mrtvých za rok 2010 – a to je ještě nejnižší číslo od roku 1990) a dojde k mnohem větším hmotným škodám (4 924,99 mil. za rok 2010) je přehlížen a nikomu to nestojí ani za myšlenku. Mnoho lidí má plnou hubu životního prostředí, když odhodíte papírek (který se hodně rychle rozloží) vedle odpadkového koše, ale že se kvůli autům plošně ničí životní prostředí, kácí lesy, vysušují a jinak drancují přirozené ekosystémy a půda zalévá asfaltem a betonem, proti tomu se ozve jen málokdo. A to již nemluvě o tom, co automobil dělá s lidskou psychikou. Asi každý/á z nás se jednou stal/a tzv. pirátem silnic, uzavřeni, izolováni v soukromí a „bezpečí“ vlastního vozu jsme pouštěli/y hromy blesky na cyklisty, chodce a vůbec celou tu lidskou pakáž, která by si zasloužila přejet parním válcem.
Stylově vyhraněný lehce hororový muzikál se neobejde bez stylově vyhraněnějšího hudebního podkladu. A v tomto případě jde patrně o nejvýraznější složku celého filmu. Milci klasické hororové hudby budou zřejmě zklamáni, příznivci hudebního žánru naopak.
Dobrý den. Dovolte, abych se představil, jsem Vetřelcův bratr, bratranec Věci. Vesmír mě nebaví, miluji vodu. Vypadám trochu jinak. Ale je se mnou stejná zábava. Žeru, vraždím, rdousím… Aneb, vždyť vám to říkají už od dětství – alkohol zabíjí.
