7. antologie českého hororu
Vydalo nakladatelství Ladislav Kocka, 2016, 140 Kč
Po delší době je zde antologie, která se musí obejít bez mé účasti. Jednoduše proto, že jsem nebyl schopen nic zplodit, což je docela tragické, ale nedá se nic dělat. Jak říká Honza Vojtíšek, alespoň jsem tak uvolnil místo dalšímu autorovi, někomu novému, což je také záslužný čin. V případě sedmé antologie to pak skutečně platí, protože těch nováčků je více než dost. Tak se pojďme podívat, jak to autoři zvládli posedmé.
Monika Klusová: Vana mrtvé
Jednou z výzev bylo napsání drabble podle fotografie, na které vystupuje pravděpodobně utonulá žena z vany. Fotografie byla nakonec použita i na obálku knihy. Povídka osmnáctileté Moniky vychází právě z této výzvy a nutno říct, že i na malém prostoru má docela dobrou atmosféru. Závěr mi ale přišel trochu zmatečný.
Jiřina Moravcová: Kaplička
Také osmnáctiletá Jiřina se rozhodla napodobit kolegyni Moniku a odpověděla na výzvu s fotografií. Její drabble je naprosto jiný, i když má mysteriózní atmosféru, ale v tomto případě mi to na malém prostoru přišlo tak překombinované, že se ta atmosféra tříští a nedaří se ji ke konci udržet.
Honza Vojtíšek: Rozkročení
Nevěřil jsem, že půjde napsat povídku skoro bez dialogů v místech, kde já bych měl dialogy na stránku, ale Honza podržel styl, kterým povídku začal, a ukázal tak, že kromě dobrého příběhu je schopen v povídce skvěle vykreslit i postavu, a to jen tím, jak vypravěčka mluví, jaké věty používá, jaká slova. Konec mě mile překvapil, a i když jsem si na začátku říkal, komu se vypravěčka asi zpovídá, v průběhu jsem to přestal řešit, a v závěru to pěkně sedlo do sebe.
Karel Matonoha: Pozvánka
Jak povídka „Pozvánka“ skončí, jsem tušil celkem brzy a skoro si říkám, jak je škoda, že to nakonec nabralo tenhle skoro až cynický tón, protože jsem měl pocit, že se tam místy humor dere zbytečně. Tohle mělo být temnější, více psychologické, což se povedlo hlavně v závěru, ale jen lehce.
Ludmila Svozilová: Pompadúrka
Někdy mi přijde, že se lidé chovají nelogicky, respektive alespoň já bych pro kabelku tolik neudělal, ale to nic nemění na tom, že tahle povídka se mi velmi zamlouvala, padala z ní na mě správná hororová atmosféra a já jsem četl dál a dál, abych zjistil, jak to dopadne. Výborná hra s postavami, kdy se nedá čekat, kdo vlastně jaký je, i když na konci vám to až tak překvapivé přijít nemusí.
Roman Bílek: Cesta za světlem
Originální povídka, která možná nemá až tak neočekávaný konec, ale horor je zde prezentován přes jeden základní nástroj – krutost. Tady funguje pro potřeby příběhu a jeho pointy, kdy vás ze slov, jež zde padnou, dovede zamrazit, a vy si jen potvrdíte to, že horor přichází pouze z jednoho zdroje – od lidí. Povídka skvěle sedla mému smýšlení.
Petr Boček a Miloslav Zubík: Ledová vášeň
Pánové Boček a Zubík mě zase jednou překvapili, jak dovedou být zábavní, bizarní a přitom pořádně drsní. A to všechno v naprosto výborném stylu, kdy jejich povídka se pořád velmi dobře čte a stylisticky sedí dokonale. Téma se zdá skoro neuchopitelné, ale na konci už jste naplno pohlceni.
David Nedoma: Tatínek pro Erika
I když je povídka docela předvídatelná a její konec tolik nedokáže zasáhnout, je velmi dobře napsaná, a to „monstrum“, které zde vystupuje, je krásně dáno do kontrastu s nadějí, s láskou. Teď už jen jde o to, jak to celé uzavřít, a podle mého to David uzavřel přesně tak, jak si příběh zasloužil.
Ivana Fuksová: Pomsta nenarozeného
Tuhle povídku bych klidně prohlásil za jednu z nejlepších ve sbírce, protože téma je dobré, protože jak jde o děti, většinou s vámi takové horory dovedou zamávat. Bohužel má povídka svoje neduhy, které ji ubírají na údernosti a na dojmu. Tím prvním negativem je délka, kdy už máte v polovině pocit, že je to zbytečně natahováno. Druhým neduhem je styl vyprávění, kdy se nevhodně přeskakuje mezi přítomným a minulým časem, což četbu velmi narušuje. Takových chyb je škoda, protože jinak by se jednalo o skutečně povedeno povídku.
Luboš Štěrba: Varování z říše mrtvých
Dobrá povídka, u které jsem si ale říkal, jestli to opravdu všechno není jen na efekt... Něco se mi zdá, tak rovnou budu jednat v extrému. Tohle mi prostě v povídce nesedělo a přišlo mi, že to je skutečně psáno jen proto, aby to došlo svému cíli. Asi bych potřeboval trochu lepší motivace, i když i tak povídka zapůsobí.
Ivan Mareš: Duše v krvi
Ač je povídka trochu předvídatelná a na pár stránek je namačkáno tolik děje, že by to klidně vydalo na román, který si dovedu představit jako velmi dobrý, tak je povídka „Duše v krvi“ napsána se správnou krutostí a drsností, která vám skoro bere naději na to, že existuje něco dobré. Pro mě jedna z nejlepších povídek, jak námětem, tak nakonec i zpracováním. I když bych ji raději viděl minimálně jako novelu, kde bude chování postav více rozvedeno, a motivace budou jasnější.
Alena Bartošová: Psaní ze záhrobí
Nemohu si pomoct, ale žánrově mi tato povídka do sbírky nesedí. Není špatná, ale je to spíše fantasy než horor. Samotný prvek nadpřirozena v tomhle případě nestačí a bohužel ani moment překvapení zde nevyjde. Pokud máte blízký vztah s prarodičem, dokáže vás zasáhnout o něco více.
John Cube: Auto vrah
Krátké, neoriginální, ale celkem funkční. No dobře, funguje to hlavně proto, že na konci je povídka docela masakr, tak nějak je to ovšem to, co od názvu očekáváte. A vlastně nic jiného. Ještě je tam nějaký historický prvek, který buduje mytologii, ale na tak malém prostoru mi to přišlo skoro zbytečné.
Tereza Kodetová: Zavraždění psychiatra
Tereza si celkem dobře na prostoru 333 slov pohrála se schizofrenií a paranoiou, i když ani v tomhle případě se nejedná o vyloženě překvapivý úder, jež by vám povídka zasadila. Ale svých 333 slov využila. Povídka „Zavraždění psychiatra“ potvrzuje lepší průměr celé sbírky.
Právě ten lepší průměr je asi nejvhodnějším shrnutím „7. antologie českého hororu“. Je zde hodně nových autorů, rovnou devět, pokud jsem dobře počítal, a na většině z nich je vidět, že ještě nejsou tolik vypsaní. Nápady mají, ale ještě to chce vylepšit stylistickou kvalitu. Naděje na hororové autory do budoucna rozhodně existuje a já doufám, že o některých autorech a autorkách ještě uslyším. Velmi se mi pak zamlouvá, že do sborníku přispělo šest autorek. Je vidět, že ženy mají k hororu velmi blízko, a pokud si někdo myslí opak, jsou to jen předsudky.
Je škoda, že Ladislav Kocka zvolil politiku tištění knihy pouze do počtu, který ví, že udá, což na jednu stranu chápu, na druhou stranu se kniha asi jen těžko dostane k novým čtenářům, minimálně tedy ve své tištěné podobě. Ale aspoň si ji můžete koupit jako elektronickou knihu na adrese: http://www.palmknihy.cz/7-antologie-ceskeho-hororu.html Osmou antologii je pak lepší si předobjednat, a jak to tak vypadá, bude plná drabblů.
Hodnocení: 60 %
