Andrew Fukuda: Hon
The Hunt
Vydalo nakladatelství Fragment, 2014, 249 Kč
Nakladatelství Fragment 9. dubna 2014 vydává novou knihu od autora jménem Andrew Fukuda. Je to u nás ještě neznámý spisovatel a my se máme seznámit s jeho v současnosti asi nejznámějším dílem. „Hon“ je prvním dílem série, který čítá další dva díly. Jedná se o knihy „The Prey“ (Kořist) a „The Trap“ (Past), kterou se na konci roku 2013 uzavřela celá trilogie.
Andrew Fukuda, jak už jeho jméno napovídá, má asijské kořeny a v Hong Kongu byl také skutečně vychováván, ale narodil se na Manhattanu, kde později také působil, ať už jako osoba, která pomáhala imigrantům v newyorském Chinatownu, anebo jako soudní prokurátor, což bylo povolání, které dělal celých sedm let před tím, než se z něj stal spisovatel na plný úvazek. Jeho první kniha „Crossing“, která do jisté míry čerpala ze zkušeností s Chinatownem, mu zajistila zájem čtenářů i kritiky, trilogie „Hon“ pak představovala onen potřebný impuls k tomu, aby mohl všeho nechat a mohl se vrhnout jenom na psaní.
Na začátek si dovolím citovat z anotace k českému vydání knihy: „Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.“
Že se postava jmenuje Gen, to se dozvíte až ve druhé části knihy, ale to vůbec nevadí. Jeho prvotní anonymita, i když v roli vypravěče, je zajímavá. Představuje nám svět, kde lidé jsou ve většině, ale v tomhle světě člověk znamená upír. Lidé, jako jsme my, jsou nazýváni glupany, a přežívají buď ve speciálních laboratořích, kde jsou zkoumáni, anebo mezi upíry, ale to se musí hodně snažit, aby přežili. Každý den se holit, aby nebyl vidět ani chloupek, mýt se, aby nebyl cítit žádný puch, nijak se netvářit a smát se tak, že si budete škrabat vtipnou kost.
Fukuda vytvořil nový, zajímavý svět, který v podstatě nemá dobové zakotvení, což by ještě nebyl takový problém, jenže má určitá pravidla, která jsou samotným autorem porušována. Celou dobu čtení jsem měl pocit, že čtu příběh, který až neskutečně šustí papírem. Ano, je to fantasy příběh, ale proč by zde neměla fungovat logika? Proč by všechno mělo být jen na efekt? Po několika stránkách celkem snadno zjistíte, že hrdina by ve světě, tak jak je popsán, nemohl přežít ani minutu. Překvapivě tak činí již téměř dvě desítky let. Přetvařuje se, lže, ale já jsem měl pocit, že má jen obrovskou kliku. Člověk se prostě potí a tomu nezabrání a ono i v noci bývá teplo, kdy není potřeba cokoli dělat a člověk, tedy glupan, je celý zpocený. Přesto Gen přežil tak dlouho, aby se mohl účastnit Honu, akce, kdy vybraní upíři pořádají lov na glupany.
Na knize je vidět, že se trochu snaží svézt na šílenství, které rozbouřily knihy jako „Stmívání“ a „Hunger Games“, jsou zde podobné prvky, jako v obou, ale Fukuda alespoň vytváří svět, který má vlastní pravidla a který by mohl fungovat, kdyby to všechno nebylo jen na efekt. Nemohl jsem prostě přenést přes srdce, že jsou stanovena pravidla, která jsou autorem ignorována, a to prostě jen proto, aby dosáhl správného dojmu. Neříkám, ta kniha je místy napínavá a v některých scénách mě strhla, ale zatím zde nebyly momenty, které by mě naprosto odrovnaly, a já za každou cenu zatoužil po přečtení druhého dílu.
Andrew Fukuda najel na moderní trend pojímat upíry jinak. Pojal je jinak v tom smyslu, že pro ně vytvořil nový svět. Co je pozitivní, tak skutečnost, že z nich nedělal nic jiného, než co jsou – hladová a krvelačná zvířata. Těmi krásnými jsou totiž glupani. Zasadil upíry a glupany do temného, hororového světa, kde má svoje místo i romantika, která je ve Fukudově provedení neskutečně křečovitá a klišovitá, což o sobě naštěstí ví a dávkuje ji jen pozvolna a spíše staví zápletku na samotném dění, snaží se o zvraty, které jsou bohužel poměrně očekávané, a v závěru se ohromuje informací, která bohužel tak nějak vyplynula z předchozího dění. Anebo už mám tolik načteno? Nechci tvrdit, že mě kniha úplně zklamala, ale kdyby si nad ní autor sednul, trochu omezil ta svoje pravidla, bylo by to celé uvěřitelnější a stavitelnější i po stránce prezentované logiky. Napětí ale nechybí, což beru jako pozitivní. Myslím, že kniha se může líbit fanouškům „Stmívání“ i „Hunger Games“, skalní fanoušci hororu ale spíše jen smutně zakroutí hlavou.
Hodnocení: 45 %
Knihu si můžete předobjednat zde.
