Arcana (1972)

70%
Když má chlapec divný vztah s matkou a sám je ještě divnější.

Arcana

Itálie, 1972, 102 minut

 

Režie: Giulio Questi

Scénář: Franco Arcalli a Giulio Questi

Hrají:

Lucia Bosé (Mamma)

Maurizio Degli Esposti (Syn)

Tina Aumont (Brenda)

 

Itálie a sedmdesátá léta. Chtělo by se říct, že tohle bude nějaké pěkné giallo, i když nutno říct, že na giallo má snímek v originále celkem krátký název. Prostě jen ta „Arcana“. Pokud byste skutečně čekali giallo, budete hodně zklamáni, protože tohle není giallo ani trochu. Je to jednoduše zvláštní film, který má žánrový přesah s tím, že jedním z žánrů, kterých se dotýká, je i horor.

Držka to on je.

„Arcana“ je velmi specifický film, který sice má nějaký ten základní děj, ale nejedná se o stěžejní část tohoto hororu. Mnohem důležitější jsou scény, co se v nich odehrává a jak jsou poskládány. Chvílemi asi budete hodně tápat, ale tohle prostě není snímek, jenž by se snažil jednoduchou formou vyprávět děj. Tohle je snímek, který se snaží útočit i na další vaše smysly, chce vás přimět o jednotlivých obrazech přemýšlet.

A hele, pařátek.

Myslím, že se mu to daří. A to skutečně nezačíná nijak zostra. Hlavní postavou je vdova (Lucia Bosé), která se sama stará o svého jediného syna. Ten už je skoro dospělý, ale stále má ke své matce velmi blízko. Matka si vydělává tak, jak jí to důvěřivost lidí umožňuje – věští jim z karet a přesvědčuje je o tom, že je skutečně schopnou vědmou, i když pro ni je to prostě jen hra.

To se dělá mamince?

Její povolání se nakonec nejeví až tak důležité, ale přece jen má svůj význam. Důležitější je však její vztah k synovi a nakonec i jeho ambice, které mají blízko k magii a které chtějí dokázat, že možná na těch kartách je něco navíc, že to všechno není jen hra. A tak se dostáváme ke scénám jako spaní v jedné posteli s matkou, sbírání vzorků na náměstí a vytahování osla na provaze. Jakou to má souvislost? Možná nějakou, možná nijakou.

Skvělý castingový výběr.

Italský snímek „Arcana“ je velmi specifickým příspěvkem do hororového žánru, kdy děs zde není dějovými prvky, ale spíše určitou abstrakcím surreálností jednotlivých situací, které se před divákovým pohledem odehrávají. Není to vždy podívaná, která ohromuje, ale jedná se o podívanou zvláštní, jež vás dovede uhranout, protože něco podobného se prostě moc nevidí. Má to své specifické napětí.

 

Hodnocení: 70 %

 

Hororové filmy (vrazi)


Přidat komentář