Velmi uvěřitelné příběhy: Podržel souseda
ČSFR, 1991, 13 minut
Scénář: Igor Chaun
Režie: Igor Chaun
Hrají:
Jiří Štrébl (Andrzej)
Simona Vrbická (Basia)
Vratislav Kadlec (Finder)
Václav Knop (ing. Wazyk)
Příběh druhé části "Velmi uvěřitelných příběhů" se přesouvá v čase i místě. „Podržel souseda“ se odehrává počátkem 80. let v Polsku, kde byl právě vyhlášen výjimečný stav. Basja a Andrzej, mladý manželský pár, v očekávání narození potomka, sleduje televizní prohlášení komunistického papaláše, ohlašujícího porážku odborového svazu Solidarita, který se přeměnil v protestní hnutí a vyhlášení výjimečného stavu. Oba jsou naštvaní, neboť nesouhlasí. Symbolizuje to již křesťanský kříž v pozadí. Basja nakonec během vysílání začne rodit. Telefony ale, stejně jako veřejná doprava, nefungují, a tak Andrzejovi nezbude, než pro pomoc jít po svých. Jenže je noc a součástí výjimečného stavu je i noční zákaz vycházení. Stačí tak jen chvilka, aby si jej vojáci spletli s rebelujícím vylepovačem protistátních a reakcionářských plakátů. Andrzej se snaží vše vysvětlit…
O žánrové čistotě „Podržel souseda“ by se dala natočit zajímavá, prudká a hlavně dlouhá televizní debata. Snad tak dlouhá, že by se během ní dala několikrát promítnout celá tato série neobyčejných příběhů. „Podržel souseda“ se dá totiž vnímat jako temné sociálně-politické drama z hlubin nejhlubší totality požírající a dupající po obyčejných lidech. Stejně tak se v ní dá vystopovat až ironicky sarkastickou satiru o tom, že rozhodnutí konat dobro ne vždy znamená skutečně dobro konat. Z čistě moralistického hlediska jde o agitační propagační příběh o tom, že lhát se nemá. Je to však také atmosféricky tísnivý až mrazivě děsivý thriller. Píši o něm však také proto, že při troše dobré vůle jde v tomto krátkém díle vystopovat prvky takřka až naturalistického hororu o lidském strachu a cestě do pekla dlážděné dobrými úmysly vašich bližních. Neb jak tvrdí J. P. Sartre. „Peklo jsou ti druzí“, dodejme jen – ať už vědomě či nevědomě.
Negativem takto krátkých, silných a úderných příběhů stojících na pointě je, že se o nich nedá moc psát, aby se moc nevyzradilo, neboť čím více víte před zhlédnutím podobného snímku, tím je to více škoda.
Takže již jen pár slov o hereckém obsazení. To je trošku četnější než v předchozím díle. Oba hlavní hrdinové nejsou dnes moc známí, což hodně pomáhá. Objeví se ovšem i známé tváře, ať už v podobě jednoho ze sousedů, nebo na kratičký okamžik v postavách vojáků. Letmá polština pobaví svou heslovitostí.
Po zhlédnutí však zůstává silný pocit překvapení a nepříjemného údivu. Naprosto odlišný pocit, než po závěru předchozího dílu, což je jen a jen plus k dobru celému projektu.
