Battle Royale
Batoru rowaiaru
Japonsko, 2000, 114 minut
Režie: Kinji Fukasaku
Scénář: Kenta Fukasaku podle románu Koushuna Takamiho
Hrají:
Tatsuya Fujiwara (Shuya Nanahara)
Aki Maeda (Noriko Nakagawa)
Tarô Yamamoto (Shôgo Kawada)
Takeshi Kitano (Kitano-sensei)
„Hunger Games“, kromě toho, že vyvolaly šílenství v Americe, také ukazují to americké a vůbec spisovatelské pokrytectví. Ano, „Hunger Games“ je variace na „Battle Royale“. Prostě to tak je, konec debat. Když se na „Batlle Royale“ podíváte, jasně zde uvidíte prvky, které se v „Hunger Games“ opakují. Nemohu srovnávat knihy, bohužel, ale filmy ano a ty stejné prvky zde jsou. „Hunger Games“ se pouze vydalo cestou americké přeplácanosti a sterilnosti, kdežto „Battle Royale“ je ukázkou toho, jak by takové „hladové hry“ vypadaly ve skutečnosti. A nejsou krásné, vůbec ne.
„Hunger Games“ jsou drsnou show, ale v jejich případě show, která vlastně vypadá moc hezky – až na těch pár povinných trochu krutých momentů. „Battle Royale“ krásné není. Tohle je tvrdá reality show, kde jde o život, kde může přežít jen jeden a kde už nejsou žádní kamarádi jako dřív. Síla „Battle Royale“ vychází i z toho, že proti sobě nestojí neznámí lidé, což by zdánlivě mohlo zjednodušovat jejich zabití, ale stojí proti sobě spolužáci, kteří se znají a kteří se možná i mají rádi.
Japonsko ve světě „Battle Royale“ je peklo na zemi. Vzdělávací systém dávno nefunguje, děti na školu kašlou, ekonomika se hroutí, nezaměstnanost je obrovská, vláda nemá žádnou autoritu. A tak ji chce získat zpátky. Cestou k získání autority má být právě reality show „Battle Royale“, což je dokonce uzákoněný nástroj toho, jak se vyrovnat s problémy. Děti tím, že jim bude hrozit možnost toho, že by se mohly stát součástí her, budou radši chodit do školy. Do „Battle Royale“ totiž může být vybraná jakákoli třída. A my sledujeme jednu třídu, kterou výběr postihne.
Hned od začátku se to do nás pere s plnou parádou a my sledujeme, jak jsou Japonci krvaví a bizarní. Ale nejde jen o to, že snímek je brutální, a on skutečně je, ale jde spíše o to, jak se postavy v dané situaci chovají. Ony nejsou postaveny před možnost volby. Buď budou jednat, nebo zemřou. Na první pohled se zdá, že je to jednoduché, ale ona možnost volby přece jen vzniká tím, protože zabít není až tak snadné. Nevím, zkoušeli jste to? Já ne, přesto celkem pochybuji, že to je legrace. I když fyzicky je to snadné, hlava to tak snadno nepřijme. Charaktery jsou ve snímku skvěle propracované, každý se chová podle sebe a podle toho také končí nebo pokračuje. Odděluje se zrno od plev? Ne, to si nemyslím, je to vlastně jen hra a vyhraje ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ano, nevyhrává se jen na základě štěstí, ale ani bez něj to nejde.
„Batlle Royale“ bych směle zařadil k japonským filmům, které prostě musíte vidět. Je to podobně jako „Suicide Club“. Japonci se naprosto bizarně dívají na chování lidí, ale vy si uvědomujete, že za tou bizarností se skrývá něco, co je smysluplné. A vy o tom začnete přemýšlet. Nepřemýšlíte o tom, jak byste se zachovali, ale přemýšlíte o tom, jestli se tak vlastně nechováte. Jen bez té krve. Alespoň většinou.
Hodnocení: 100 %
