Belenggu
Indonésie, 2013, 100 minut
Režie: Upi Avianto
Scénář: Upi Avianto
Hrají:
Abimana Aryasatya (Elang)
Imelda Therinne (Jingga)
Laudya Cynthia Bella (Djenar)
Verdi Solaiman (Guntur)
Viděl jsem už několik filmů, které byly spoluprodukovány Indonésií, nebo tato se na nich podílela. Dokonce už jsem i o nějakém tom indonéském hororu slyšel, ale pokud jsem mohl dohledat, tohle je skutečně první, čistě indonéský horor – a vlastně i jakýkoli jiný film – který jsem viděl. Jsem docela rád, že jsem se setkal s kvalitou, která ě rozhodně překvapila, stejně jako mě zaujalo pojetí celého filmu.
První, co jsem ze snímku viděl, byl plakát, který dal očekávat krvavý horor. Čekal jsem trochu něco ve stylu „Saw“, ale více jsem se mýlit nemohl. Tvůrci plakátem docela matou, protože to, co vám následně servírují, je naprosto odlišené od gore představy, kterou plakát vyvolává. „Belenggu“, někdy uváděné jako „Shackled“, je totiž primárně snímkem atmosférickým.
Hrdina celého filmu je už od prvního pohled netypický. Není to klasická postava, která je na začátku v pořádku a následně se u ní projevují podivné úkazy. Jako kdyby byl hrdina již od začátku šílenec. Trpí podivnými sny, všude vidí velkého bílého králíka, což se v současném kontextu jeví již dost neoriginální, ale hlavně vidí ženu a cítí její vůni, což ho přivádí k šílenství (ještě hlubšímu), protože tu vůni najednou začne cítit všude.
Elang není postavou, ke které se divák snadno dostane. Tu cestu je potřeba si hledat. To, co vás nejspíš vtáhne, je film samotný, který nabízí poměrně zajímavý vývoj, ke kterému je možné se přivinout a vyčkávat, jak to vlastně celé dopadne, jaké bude finální rozuzlení, co nás v závěru čeká. Jsou zde fáze, které vás asi trochu unaví, ale film si stále udržuje svou temnotu, stále budete mít pocit, že je něco pod povrchem, co na vás může každou chvíli vyskočit a ohromit vás. Anebo minimálně vyděsit.
Mé první setkání s indonéskou kinematografií tak dopadlo více jak zdárně a já jsem byl celkem příjemně překvapen, jak se tvůrci podařilo – na první pohled celkem jednoduše – vytvořit horor, který vás dostane svou atmosférou, který jako kdyby se po vás chtěl rozlít a doslova vás do sebe vcucnout svou hustou atmosférou. To, že vás příběh samotný už tak bavit nemusí, to je asi daň za to, jak hutná – a divná – je tohle podívaná.
Hodnocení: 70 %
