Brian James Freeman a Norman Prentiss: Děti Halloweenu
The Halloween Children
Vydalo nakladatelství Carcosa, 2018, 279 Kč
Halloweenský horor? Ale jo, to je něco, co mě dokázalo navnadit. Přece jen, zase tolik toho hororu tu nemáme, autoři, kteří se nám zde prezentují, nejsou českému čtenáři až tak dobře známí, ale v Americe to nejsou jména, která nic neznamenají. Mě ještě zaujala skutečnost, že se jedná o horor, který je napsán formou spolupráce, kterou jsem si sám vyzkoušel a tedy vím, jak moc je specifická. Byl jsem tedy velmi zvědavý, co nám nakladatelství Carcosa zase přineslo.
„Děti Halloweenu“ splňují to, co nám má edice „Halloweenská knihovna“ přinést. Jedná se o první vlaštovku v této edici nakladatelství Carcosa. Že by z toho byla hezká tradice na každý rok? Proč ne. Naopak bych to uvítal. Kniha „Děti Halloweenu“ tohle splňuje proto, že se děj odehrává před Halloweenem a během něj a tento svátek je pro dění naprosto stěžejní. Ale přesto nečekejte vyloženě halloweenské kulisy. Alespoň většinu příběhu nikoli, protože ten má velice specifickou strukturu.
Děj je vyprávěn především dvěma osobami. Lynn a Harris jsou manželé. On vypráví události buď vyšetřovateli nebo nějaké podobné osobě. Ona to sděluje dokumentu, který si píše na svém počítači a který je terapeutickým nástrojem, který jí doporučil její manželský poradce, jehož navštěvuje sama a tajně, což rozhodně nesvědčí o tom, že by jejich společné manželství bylo v pohodě. I když Harris ani neví, že by něco bylo špatně. Vždyť mají ještě dvě děti, které milují. I když každý po svém. Lynn má oblíbenkyni v Amber, Harris zase dává přednost Mattiemu.
Zhruba 200 stran knihy sledujete povedenou psychologickou studii, kdy ale postavy jsou tak trochu karikaturami. Ona je úzkostná matka, která si neuvědomuje, jak dětem ubližuje a jak je paranoidní, on je zase chlap, co si myslí, jak dělá všechno dobře, že kolem sebe rozdává pohodu, ale přitom je to alibista, který se mnohdy raději rodiny straní, ač si to nejspíš ani neuvědomuje. Oba dospělí aktéři jsou nevyrovnaní, což dodává jejich psychologickým profilům zajímavé prvky.
Jenže celou dobu cítíte, že tohle není psychologický horor. Jsou zde e-maily od Jessiky Shepard, která tomu dává trochu jiný rozměr. A je to jeden z prvků, které jsou v knize v podstatě zbytečně. Jejich jediným smyslem je poukázat na to, že je to celé mysteriózní. Anebo jsou všichni šílenci? Po oněch 200 stranách dojde ke zvratu – vypadne elektřina – a dobrý psychologický horor se najednou mění na exploataci, která je sice hezká, ale jen na efekt.
Z mého pohled kniha „Děti Halloweenu“ jako celek nefunguje. Jsou zde zajímavé části – především psychologická kresba postav – která ale jako by ke konci přestala dávat smysl. Jsou zde dějové prvky, které se jeví zbytečné (Jessica, představení dvou rodin nájemníků, i když ke konci je jich najednou více, i přesto, že v předchozím ději neměli v podstatě místo), ale navíc jsou zde i nelogičnosti v konání, které strašně křičí tím, že tvůrcům šlo o jediné – dostat postavu na dané místo, aby to mělo efekt. Efekt to má, jednorázový, ale opravdu hutnou atmosféru se tím budovat nedaří. Jako kdyby si spoluautoři dokonale nesedli, jako kdyby si nevšimli, že jejich spolupráce má sem tam hluchá místa, která se nepodařilo zaplnit ani až poirotovským koncem, jenž je pojat trochu pokrouceně.
Hodnocení: 50 %
