Kladivo na čarodějnice je tedy na světě. Snůška (odpusťte mi to slovo) blbostí, která dokáže převrátit svět na ruby. Její autoři se zavázali vyhladit všechny, kteří obcují s ďáblem. Jen by to chtělo to pravé požehnání k tomuto bohulibému dílu. Kam jinam se obrátit než do Říma, k papeži. A tak mocný Innocenc VIII. horlivě přikyvuje a prohlašuje, že v Německu existuje tajná satanova říše, kterou je potřeba zničit. Po tomto prohlášení mi spíše než mocný, připadá nemocný. Ale na druhou stranu – Německo a říše satanova? Třeba viděl dál.
Avšak doba, kdy bude mít Německo a tím i celý svět ve svých prackách opravdu ďábel, je ještě daleko a my pojďme za těmi, kteří v něho věřili o několik staletí dříve.
Jedním z nich byl i učený Martin Luther. Tento univerzitní württemberský profesor viděl čerty všude. Věřil, že ho pronásledují, kamkoliv se hne. Dokonce i svou bolest v uších přičítal ďáblu. Postupem času se asi s těmito nepříjemnými průvodci smířil. Prý se stalo, že Luthera v noci vzbudil velký hluk. Vstal z postele, mávl rukou s tím, že to tu zase čert řádí a šel v klidu dospat.
Za posedlé ďáblem považoval vlastně všechny, kteří se jakkoliv odlišovali. Měli nějakou tělesnou nebo psychickou vadu. Ďábel pobýval v osobách hluchých, slepých, tělesně a mentálně postižených. Když ho navštívil jeden sedlák s tím, že se mu vlastní dítě nějak nezamlouvá, poradil mu Luther, aby ho raději hodil do vody, že je určitě ďáblem podvržené. Možná, že ubohé děcko mělo tzv. Downův syndrom. Tato vada byla nevyvratitelným důkazem přítomnosti nečistých sil. Když se v Desavě právě takové dítě narodilo a desavští si s ním nevěděli rady, rozhodl taktéž o utopení s tím, že je to jen kus masa bez duše.
Nechce se ani věřit, že člověk s univerzitním vzděláním, dokáže myslet takovým zvráceným způsobem. U podezřelých čarodějnic a čarodějníků byl stejně nekompromisní. Jaképak hledání důkazů, ztráta času. Upalte je všechny. Zajímavé ale je, že pokud se jednalo o jeho známého nebo blízkého, snažil se ho osvobodit. Že by se právě u těchto lidí inkvizice spletla?
Této instituci a vlastně celé církvi, byl ale Luther trnem v oku. Roku 1517 přibil na dveře württemberského kostela své texty, ve kterých poukazuje na nepoctivost církve. Pochopitelně následovalo vězení, označení za kacíře a nezbytná papežská klatba. Saský kurfiřt Fridrich III. Moudrý ho nechal unést do azylu, na hrad Wartburg, kde mohl Luther pracovat na svém díle – překlad bible. Zemřel ve svých dvaašedesáti letech. Jedním z důvodů mohlo být přepracování.
Martin Luther a jeho představy o nadpřirozenu, jsou však zatím jen slabým odvárkem toho, co teprve přijde. Až téměř pohádkově působí jeho vysvětlení, co jsou to bludičky. „Jsou to zlí duchové, co spolu skotačí.“ To, co nastane za několik desítek let po jeho smrti, už rozhodně pohádkové není. Po lidech nevinných a krutě týraných budou skotačit zlí duchové v podobě inkvizičních sadistů.
