Téměř každá země si vyvražďovala své obyvatele. Avšak hrůzy, které museli odsouzenci prožít ještě před tím, než skončili na hranici, byly nepopsatelné. Bylo jedno, jednalo-li se o dítě, starce, stařenu. Ušetřeny nebyly dokonce ani těhotné ženy. Z jednoho soudního zápisu z roku 1631 je jasné, jakým krutým způsobem bylo s těmito lidmi zacházeno.
Jen pro silné nervy, je popis mučení na jedné těhotné, která veškeré mučení přestála a nepřiznala se. Pokud bych toto líčení převyprávěla svými slovy, myslím, že by ztratilo na autentičnosti. Proto ho nabízím v původním znění. „Kat svázal čarodějnici ruce, vytáhl ji na žebřík a mučil ji tak, že jí to srdce v těle utrhnouti mohlo a nebylo tu žádného slitování. Ač těhotná byla, opakovalo se mučení, hlava její byla kořalkou polita a zapálena. Síra byla jí na krku a pod paží zapálena. Na to byla mučená, za ruce vzadu svázané, do stropu vytažena a po celé čtyři hodiny vytahována a spouštěna. Svázali jí ruce a nohy za záda. Polili jí kořalkou záda a zapálili. Položili jí na záda těžké váhy a vytáhli ji tak do výšky. Položili jí opět na žebřík. Dali jí pod záda nehoblované prkno s pichlami a vytáhli ji tak až do stropu, zavěsili jí na nohy padesátiliberní závaží. Sešroubovali jí nohy tak, že jí krev z prstů prýštila. Pak byla šroubována na jiných místech. Posadil ji kat, k novému trápení, na lavici s výhrůžkou, že bude k smrti umučena a spálena. Vytáhl ji opět za ruce, že již ani nedýchala. Byla karabáčem v boky mrskána. Znova do svěradla posazena a tam šest hodin nechána. Karabáčem strašně zmrskána. Na tom se dneska přestalo. Nazejtří počalo mučení znova.“ Nedá se ani věřit tomu, že se to dá vydržet. Žena byla coby nevinná propuštěna.
Jednou ze zemí, která se zbavovala svých obyvatel pomocí čarodějnických procesů, je i Švýcarsko. To má ve vztahu k čarodějnickým procesům jedno prvenství. Byla to první německy mluvící země, ve které se v listinách objevil termín "čarodějnictví". Stalo se tak roku 1419 a z tohoto zločinu byl obviněn muž. Co provedl a jak dopadl, mi ovšem zdroje neprozradily.
Tato zhoubná pověra se ve Švýcarsku udržela poměrně dlouho. Roku 1523 vydal papež Hadrian VI. pro inkvizici novou bulu pro čarodějnictví. Ustanovil deset inkvizitorů a ti měli opravdu plné ruce práce. Však také ročně odpravili celou tisícovku lidí. Jen namátkou – v Ženevě skončilo na hranic za pouhé tři měsíce přes pět set lidí. Vychází to na šest chudáků denně. V malém kantonu Zugu roku 1660 obvinili a odpravili za dva měsíce dvacet sedm žen.
Hony na čarodějnice se tu udržely až do osmnáctého století. V roce 1737 zneužili jezuité v Luzernu důvěru jedné sedmnáctileté podle všeho mentálně retardované dívky. Po rozmluvě s nimi se šla dobrovolně udat k soudu jako čarodějnice. Spolu s ní se svezlo ještě sedm žen a jeden muž. Udavačka byla pouze sťata. Hůře dopadli ostatní obvinění. Byli trháni rozpálenými kleštěmi. Tři lidé se k ničemu nepřiznali a přestáli všechny hrůzy, které na nich ve jménu božím aplikovali. Jedna žena ale nakonec zemřela hladem a mrazem ve vězení. Muž a jeho osmnáctiletá dcera byli propuštěni jako nevinní. Jakým způsobem byli navždy poznamenáni, raději se ani nedomýšlet.
