Hlavní roli v tomto příběhu sehrála psychicky narušená dívka Madeleine ze zámožné šlechtické rodiny v Provence. Rodina nesla vznešené jméno – Demandos de la Palud. Roku 1605, když bylo Madeleine dvanáct let, poslali ji do kláštera voršilek do Aix-en-Provence. Měla tu vybranou společnost. Jejími spolusestrami bylo pět stejně bohatých dívek. Madeleine zde žila celkem bez problémů dva roky.
Pak problémy nastaly. S největší pravděpodobností nebyla dívka duševně zcela v pořádku a puberta její potíže jen posílila. Začala trpět takovými depresemi, že musela být poslána domů. Osudový krok pro místního faráře Luise Gaufridyho. Tento kněz byl přítelem rodiny de la Palud a často je navštěvoval. Když se dozvěděl o dívčiných problémech, přišel, aby ji uklidnil a pomohl. Psychicky labilní dívka k němu vzplanula nezdravou vášní. Nebylo divu. Gaufridy byl pětatřicetiletý muž, podle dobových svědectví velice hezký a charismatický. A tak, jako v dnešní době mnohé ženy fascinuje uniforma, tak dříve některé ženy přitahovala sutana.
Gaufridy, ve snaze pomoci, docházel do rodiny častěji a častěji. Jednou se stalo, že zůstal s dívkou hodinu a půl sám. To dalo podnět ke zlomyslným řečem. Aby matka Madeleine zabránila dalším pomluvám, raději poslala dceru zpět do kláštera. Dívka se tam vyznala matce představené, že má s knězem poměr. Obě matky, představená i biologická, se rozhodly poslat Madeleine do vzdálenějšího kláštera.
Dva roky se nic nedělo. Náhle ji postihly neskutečné křeče, třásla se po celém těle a viděla démony. Na konci roku 1609 šlo její šílenství tak daleko, že rozbila při zpovědi krucifix. Klášterní zpovědník, otec Jean-Baptiste Romillon, se rozhodl, že se pokusí z dívky ďábla pomocí exorcismu vyhnat. Jeho snahy se nějak zvrtly. Místo toho, aby Madeleine vyléčil, nakazily se další tři řádové sestry. Měly stejné příznaky jako Madeleine a ještě k tomu ztratily řeč.
Na Velikonoce následujícího roku informoval zděšený Romillon Gaufridyho, že se mu dívka přiznala k něčemu hroznému. Ona a Gaufridy spolu mají poměr. Mladý kněz to rezolutně popřel. Dívka si však stála na svém. Obcovat spolu započali už v jejích třinácti letech! Pak se jí to asi zdálo příliš pozdě, a tak svůj věk posunula ještě o čtyři roky zpět a dodala, že jí její milenec dával nějaký prášek do vody, aby neotěhotněla. Možná si ještě farář Gaufridy myslel, že tomu nesmyslu nebude nikdo věřit. I Romillon se ještě zasnažil. Z dívky však čerty opět nevyhnal. Naopak, nákaza přešla na dalších pět jeptišek. Mezi mini byla další zdatná herečka, Louise Capeau, podle dobových svědectví velice krásná dívka.
Zpovědník se rozhodl vzít obě dívky do Avignonu k inkvizitorovi Sebastienovi Michaelisovi. Tím v podstatě podepsal ortel smrti pro Gaufridyho. Michaelis byl známý tím, že už se mu podařilo odhalit a upálit osmnáct čarodějnic. Ale ani jemu se nezdařilo dívky vyléčit. Předvolal samotného Gaufridyho. Dívky se začaly smát a padala z nich taková slova, že by se i lehká žena červenala.
Nyní kněz viděl, že začíná jít do tuhého, a obrátil se na biskupa do Marseille. Pak pro jistotu ještě výš. Vlastně úplně nejvýš. K papeži Pavlu V., po kterém požadoval, aby nechal klášter zrušit a jeptišky zavřít. Doufal, že bude mít konečně možnost se očistit od nařčení z čarodějnictví. Nedošlo ani k jednomu. Naopak, na začátku roku 1611 započal soudní proces před parlamentem v Aix. Předseda, kterým byl senilní stařec, skočil na dívčino divadlo. Poté, co Madeleine prohlédl lékař, který zjistil, že není panna, bylo rozhodnuto.
Nejprve byl Gaufridy přikován ke zdi vězení, kde ve společnosti krys zrál k dalším úkonům. Postup byl klasický – oholit a hledat ďáblovo znamení. Vzhledem k tomu, že nějakou tu bradavičku, mateřské znaménko nebo pihu má na těle úplně každý, našlo se i zde. A dokonce ve třech vyhotoveních. Mohlo se přistoupit k právu útrpnému. Ubohému Gaufridymu svázali ruce za zády a za ně ho vytáhli až ke stropu. A pak ho bez milosti upustili na zem. Ale asi se jim zdálo, že letěl příliš pomalu, tak mu pro příští seskok zavěsili na nohy těžká závaží. Výsledek se dostavil. Po čtyřech takových pádech, snad neměl kněz v těle jednu kost vcelku. Samozřejmě že se přiznal.
Jenže sotva ho z mučidel sundali, vše odvolal. Tak se pokračovalo. Nakonec doznal i to, že jedl pečené děti. Jen přiznání ke styku s Madeleine z něho nedostali. Zřejmě to i tak stačilo. 18. dubna byl odsouzen k trestu smrti upálením. Poprava se konala posledního dubna. Jak symbolické! Před upálením mu udělili jednu milost. Uškrtili ho.
Madeleine se zázračně uzdravila. Její život však šťastným nebyl. Roku 1642, kdy jí bylo devětačtyřicet, byla sama obviněna z čarodějnictví. Příbuzní s ní nechtěli mít nic společného, a tak se musela sama vyplatit. Stejná situace nastala o deset let později. Tentokrát byla odsouzena k vysoké pokutě a doživotnímu vězení. Po deseti letech byla propuštěna. Podle jednoho pramene se jí všichni příbuzní zřekli. Podle druhého dožila u příbuzného v Chateauvieux. Jisté však je, že zemřela 12. prosince 1670 jako šílená, opuštěná stařena. Že by boží mlýny?
