Některým zemím se čarodějnické procesy přeci jen vyhnuly. Jednou z nich bylo Irsko. Sice tu také na tento nesmysl doplatily dvě ženy, ale to bylo zřejmě z jiného důvodu nežli odhalování čarodějnic. Jedna žena ukončila svůj život na ostrově Magee. Už na úvod bych mohla s ulehčením podotknout, že dnes hranice hořet nebude. Odnese to „jen“ jedno oko.
Píše se rok 1711 a nás čeká příběh, který se bude odehrávat v rámci jednoho rodinného domu. O rok dříve, než dojde k ukončení celé záležitosti, se jedna žena vydává na návštěvu za svým synem. Určitě nemůže ani tušit, že zpět už se nikdy nevrátí. Vdova Anna Hattridgerová jede za svým synem Jamesem a jeho ženou na rodinnou návštěvu.
Sotva však večer uléhá do postele, začnou se dít podivné věci. Oknem na ni létají drny ze zahrady, kameny, hýbou se záclony v oknech (což se by se zdálo logické, vzhledem k létajícím předmětům). Co ale rozhodně nelze přičítat vzniklému průvanu, je to, že je žena svlékána ze své noční košile. Když se jí ještě k tomu nějaká moc snaží uzmout polštář zpod hlavy, prchá do jiného pokoje.
Je jedenáctý prosinec roku 1710, kdy Anna zažije další nepříjemné překvapení. Sedí pokojně v kuchyni u ohně, když tu se náhle vedle ní zjeví asi dvanáctiletý kluk. Na otázky nereaguje, chvíli se jen tak potácí po místnosti a pak utíká ven. Pokus chytit ho, se nezdařil.
Přesně dva měsíce byl klid a obyvatelé domu mohli na nepříjemnou událost pomalu zapomínat. Kdyby se chlapec znovu neobjevil. Tentokrát byl akčnější. Vzal Anně knihu kázání, kterou měla právě rozečtenou, a zmizel s ní. Druhého dne ji oknem podal služce. Tentokrát už dokonce i promluvil. „Paní Hattridgerová ji nesmí nikdy dostat zpátky. Ďábel mě naučil číst a já vím, co v ní je.“ Služka Marie Spearová zděšeně vykřikla. Hoch se zasmál a domáhal se vstupu do domu. Dokonce vytasil meč a vyhrožoval, že všechny zabije. Když se mu vstup nepodařil, hodil do okna kámen a prohlásil, že se tam stejně dostane, třeba v podobě myši. Aby zděšení služky ještě přikrmil, začal mečem dloubat v zemi s tím, že kope hrob pro někoho, kdo se do něho položí, a bude z tohoto domu. Pak se vznesl a odletěl.
Po několika dnech začala paní Hattridgerová trpět bolestmi v zádech. Dvacátého prvního února zemřela. Několik dní poté přišla do domu další služka, Mary Dunbarová. Už téhož večera se její oblečení našlo rozeseté po celém domě. V jedné zástěře našla zauzlovanou čepici zesnulé Anny. Druhého dne Mary záhadně ochořela. Prohlásila, že je očarovaná, a dokonce dokázala vyjmenovat ženy, co se na tom zlém skutku podílely. Bylo to sedm žen, mezi nimiž figurovala i Anna.
Všech šest zbývajících bylo zatčeno a předvedeno k soudu. Důkazy proti nim byly jasné. Jakmile se některá z nich dostala do blízkosti Mary, ta začala zvracet špendlíky, knoflíky, peří a další nepoživatiny. Zřejmě osvědčená metoda. Obviněné se dovolávaly Boha, aby bylo uvěřeno v jejich nevinu. Při procesu, který trval pouhých osm hodin, moudrý soudce Upton prohlásil, že jsou důkazy nedostatečné. Porota byla jiného názoru. Ženy jsou viny čarodějnictvím. Trest byl celkem mírný. Rok v žaláři a poté veřejný pranýř. Když na ženy létaly od přihlížejících vajíčka se zelím, přišla jedna z nich o oko.
Tento příběh se mi zdá velice logickým. Dovolte mi nakonec několik otázek k zamyšlení. Co když nevládly v rodině až tak dobré vztahy a stará žena začala být na obtíž? Dohnat starého člověka k infarktu přeci není tak obtížné. Jak je možné, že všechny nadpřirozenosti viděla jen jedna služka, která z příběhu náhle mizí? Místo ní se objevuje jiná, později očarovaná. Mezi obviněnými není nikdo z rodiny Jamese Hattridga, kromě jeho zemřelé matky. A zvracení zmíněných věcí už bylo vysvětleno v jednom z předešlých dílů.
